Severní pobřeží Keni se táhne od Mombasy přes pobřežní městečka až k souostroví Lamu, končí na hranicích se Somálskem. Tento nádherný kus světa tvoří pohádkové pláže, palmy a jakoby očarované trosky měst vyprávějící o dobách dávno minulých. Jedním z nich je tajemné Gede, město opředené legendami a nacházející se na okraji pralesa Arabuko-Sokoke.
Původně se jmenovalo Gedi (svahilsky) a ještě starší název Kilimani pochází z jazyka kmene Oromo, což znamená „drahý“. Trosky Gede se nacházejí 15 km od pobřežního městečka Malindi.
Dávná minulost
V období 13. až 16. století to bylo prosperující město v džungli na pobřeží východní Afriky. Žádné písemné záznamy o jeho založení, bohužel, neexistují, vývoj lze určit pouze z archeologických výzkumů. Z arabských písemných pramenů vyplývá, že sem připlouvali arabští kupci už v 8. století (slavný kalifát Hárúna ar-Rašída) a nakupovali slonovinu, želvovinu, zlato, palmový olej a otroky. Kmen Oromo patří k nejstarším kočovným komunitám v Africe a také k prvním, které kolem 9. století přijaly islám. Oromové byli skvělí obchodníci a celá desetiletí předtím čile obchodovali s Orientem, Féničany, Řeky a s dalšími národy. Ve vykopávkách se našly například lampy z Indie, nože a nůžky ze Španělska, čínské mince a porcelán, dokonce i korálky z Benátek. Největší rozkvět zažilo město ve 14. století a žilo zde asi 2 500 obyvatel.
Od rozkvětu k vylidnění
Díky muslimské kultuře se rozvinulo Gede do podoby moderního a luxusního města. Kromě mešit a paláce (mešit bylo původně sedm a palác sloužil jako sídlo panovníka nebo guvernéra) tu byly postaveny prostorné kamenné domy - s koupelnou a splachovacími záchody! Kamenná nebo keramická pánev uvnitř sloužila jako sifon a splachovací zařízení bylo sestaveno pomocí systému kanálků. Stěny byly zdobeny gobelíny a lampami. Luxusní čtvrť byla ještě obehnána kamennou zdí, aby se odlišila od ostatních částí s obydlími chudších vrstev. Ulice byly pravoúhlé, měly zabudované odvodňovacími žlábky, nechybělo několik studní a kamenných fontán. Fugnovala tu i „čistička“ slané mořské vody. Kromě kamene používali obyvatelé jako stavební materiál také korály z blízkých mořských útesů. V 16. století došlo k vylidnění města. S největší pravděpodobností se tak stalo v důsledku šarvátek a bitev mezi Mombasou a Malindi, avšak skutečná příčina odchodu všech obyvatel zůstává záhadou. Opuštěné Gede začalo rychle zarůstat vegetací a upadlo do zapomnění. Neobjevili je dokonce ani Portugalci, kteří na počátku 16. století bezohledně kolonizovali východní africké pobřeží a v Malindi se drželi celé století.
Mystická atmosféra místa
Gede bylo znovuobjeveno na počátku minulého století, v 50. letech pak začal archeologický výzkum. Podle některých historiků se jedná o nejvýznamnější kulturní památku východního afrického pobřeží. Z dochovaných částí je známá např. vstupní brána do paláce, část Velké mešity s minbarem (obdoba křesťanské kazatelny), několik náhrobků a v místním muzeu můžete vidět exponáty nálezů, které jsou důkazem obchodu města se zámořím. Ruiny Gede mají zvláštní atmosféru, kterou umocňuje množství vegetace. Ta způsobuje, že na ně nedopadají sluneční paprsky a ve stínu působí ještě tajemněji. Místní lidé se mrtvému městu vyhýbají dodnes. Už sama jeho poloha je matoucí. Ačkoli jsou vykopávky jasným důkazem, že Gede udržovalo intenzivní obchodní vztahy s Dálným Východem, Evropou a Persií, chybí přístav a třicetikilometrová cesta od pobřeží do pralesa musela být velmi nepohodlná. Podle legendy bylo Gede založeno na prastarém a obávaném kultovním místě. Pověsti hovoří o šamanech, kteří tu prováděli složité rituály a komunikovali s duchy. Podle vyprávění místních lidí se zde dějí nevysvětlitelné věci - objevují se záhadná světla, jsou slyšet hlasy a zjevují se duchové. Britský archeolog James Kirkman, objevitel Gede, později potvrdil, že měl celou dobu velmi nepříjemný intenzivní pocit. Jakoby byl něčím nebo někým při práci neustále pozorován. Údajně se právě v této lokalitě pohybuje také místní mýtický tvor zvaný Duba. Podobá se obrovské ovci, a když hrozí nebezpečí, šlehají mu z očí světla. Mnohem reálnější nebezpečí však představují Siafu - mravenci zabijáci. Jedná se o kočovné mravence z rodu Dorylus, kteří se objevují zejména po dešti. Útočí na vše, co se hýbe, během několika vteřin jsou schopni zlikvidovat gekona i drobnější savce. Místo je součástí pralesní džungle, takže v mrtvém městě je živo i bez obyvatel. Z větví pokřikují ptáci, po zemi se honí ještěrky a nejvíc si ruiny Gede oblíbili kočkodani zelení rodu Guenon. Vytvořili si z nich opičí dráhu a velmi rychle si zvykli na turisty. Při prohlídce vám budou dělat všetečnou společnost. Atmosféru místa dokreslují i obrovské stromy baobaby, staré až dva tisíce let. Jeden z nich slouží dokonce jako vyhlídka do pralesa, nachází se v samotném centru ruin.

Text a foto: Jana Zapletalová & Domenico Martucci

Planety radí i varují

Sleva na předplatné

Předplatné Týdeníku SPIRIT

 

E-Shop

Již čtete 30 let

Fotografie 0016

2276520
DnesDnes975
VčeraVčera1180
Tento týdenTento týden975
Tento měsícTento měsíc8769

Partnerské weby