Lipari je největší z ostrovů liparského souostroví a také jeho správním centrem. Nejblíž je mu ostrov Vulcano (1,5 km), který byl před 150 tisíci lety jeho součástí. Po velké podmořské erupci se však „odlomil“ a vznikl nový ostrov.
Když ithacký král Odysseus pokračoval ve své plavbě z Trojské války směrem na východ, kam ho zahnaly mořské proudy rozzlobeného Posseidona, proplul kolem ostrova Vulcano a narazil na nejpodivnější ostrov, který kdy spatřil. Z dálky mu připadalo, že je obklopen „měděnou hradbou“. Bylo to však skalnaté pobřeží ze sopečného tufu narudlé barvy, které ve slunečním svitu odráží měděnou záři. Za nejvyšší hradbou měl sídlo polobůh a král Aiolus, vládce větrů. I když Odysseus putoval Středomořím ještě dalších osm let, na ostrov větrů nezapomněl a vyprávěl o něm ve své rodné vlasti. Starořekové pojmenovali sopečné souostroví nedaleko země Kyklopů po králi větrů - Eolskými ostrovy.
Lipari je hlavním dopravním uzlem všech ostrovů, geograficky i úředně. Jsou na něm čtyři města a rozkládá se mezi dvěma přístavy, které z moře rozděluje přístavní hráz, kamenný kostel a mohutné hradby liparské citadely na skalním masivu. Ta byla vybudována na místě starověké nekropole, jejíž část pochází snad ještě z dob Eolské civilizace. Vykopávky dokazují osídlení ostrova již v neolitu, dále z doby bronzové, řecké a římské. Ve středověku zde španělští Aragonci vybudovali pevnost, Normané postavili katedrálu a benediktini klášter. Nejkrásnějším a nejmystičtějším místem je v areálu citadely piniový háj s řadami řeckých, římských a raně křesťanských kamenných sarkofágů, se zachovalým římským amfiteátrem a působivou vyhlídkou na moře, přístav a okolní sopky.
I když je Lipari považován za vyhaslou sopku, přesnější termín je „spící sopka“. Dřímá tady totiž dvanáct stratovulkánů a kráterů. Nejvyšší z nich jsou Monte Chirica a Monte Sant´Angelo (600 m. n. m.). K poslední erupci došlo v r. 1500 před Kristem a vulkanická činnost se od té doby projevuje jen ve formě termálních pramenů a ojedinělých fumarol. Jižně od města Lipari se nachází observatoř, která monitoruje sopečnou a seismickou aktivitu celého Středomoří. Na ostrově se nacházela ložiska obsidiánu a pemzy. Obrovský bílý svah, který září do dálky, je otevřený lom s pemzou. Dnes je opuštěný a vede od něj pěší cesta k nejatraktivnějšímu místu na ostrově - k Bílé pláži. I ta zdálky díky pemze vypadá jako vysypaná bílým pískem. Pemza se na ostrově dříve dobývala sekerami a motykami, přepravovala se na hřbetech zvířat i lidí. Ve starověku byli na těžbu nasazováni otroci. S průmyslovou těžbou se začalo v 19. století, jenže pobyt v lomu nesvědčil zdraví dělníků. Trpěli tzv. „liparózou“ - plicními chorobami z jemného prachu z pemzy. Ač byla těžba ukončena a lom uzavřen, liparóza si vybírala svou daň ještě před dvaceti lety! Obsidián, pemzu a dokonce i síru si dnes na Lipari můžete zakoupit v jednom z mnoha krámků se suvenýry. A seženete tu také spoustu koření, na ostrovech se daří znamenitě kapari, rozmarýnu, oregánu a dalším. Kromě historického centra, jež připomíná sicilská města, a místních sopek je v okolí roztroušeno plno půvabných pahorků s terasovitými políčky a zahradami. Na střechách bílých krychlových domků se v létě suší obilí, fíky a ořechy. Verandy stíní střechy z rákosu a pergoly se sloupy z kamene či sopečného tufu.
Jana Zapletalová

Planety radí i varují

Sleva na předplatné

Předplatné Týdeníku SPIRIT

 

E-Shop

Již čtete 30 let

Fotografie 0016

2261634
DnesDnes337
VčeraVčera891
Tento týdenTento týden3223
Tento měsícTento měsíc17042

Partnerské weby