Na jižní Moravě se k našim hranicím přimyká dolnorakouský Weinviertel. Prosluněný region, kde se otevřené roviny střídají s řadami vinohradů rozprostřených po úbočích malebných pahorků. Za hezkou kulisou upravených vesnic a pohostinných sklepních uliček, které jakoby z oka vypadly vinařským obcím Břeclavska, lehce objevíme tajuplné poklady, s nimiž tu ochutnáme kouzelný elixír plný uzdravující energie.
Dopřejme si tedy pohodlné putování po magických místech Weinviertelu.
První překvapení nás čeká doslova symbolický půlkilometr od státní hranice. Nachází se nad obcí Mitterretzbachem. Snadno se k němu přesuneme pomocí značených cest z oblasti Národního parku Podyjí. Alternativní východisko tvoří obec Hnanice. I ona stojí za krátké zdržení, neboť se pyšní pozoruhodným komplexem gotického kostela. Jeho historie je obestřena spojitostí se středověkým působením Řádu maltézských rytířů. Ovšem mnohem delší existence se váže k místu, které v mapách najdeme pod označením Heiliger Stein. Český překlad tohoto názvu zní Posvátný kámen. A rázem jsme doma. Zde se na dominantním plochém návrší tyčí zvláštní žulový balvan zbrázděný množstvím miskovitých prohlubní. Přirozený vznik takovéto modelace je takřka vyloučen. Navíc se vedle něj kříží tři velmi silné energetické zóny. A nezvyklé velmi příjemné pocity tady doprovází i laické návštěvníky. Posvátný kámen stále platí za jednu z největších záhad celého Rakouska. Dosud stále nebyla spolehlivě rozluštěna. Díky mnoha indiciím si ale lze postupně zkompletovat celou mozaiku. Podle četných domněnek sloužil Posvátný kámen jako dávné kultovní místo. Tomu napovídá i umístění kamene, poněvadž odtud lze snadno pozorovat přilehlý kraj. Také je odtud blíže k nebesům. Informační prameny se zmiňují o třech pohanských kněžkách, které zde střežily duchovní centrum. Pak sem prý zavítal svatý Wolfgang a pohanské obětiště očistil. A stejný světec je shodou okolností patronem hnanického kostela vystavěného údajně nad zázračným pramenem, jehož voda navrací nevidomým ztracený zrak. Jenže stejné účinky jsou připisovány dešťové vodě zachycené do misek Posvátného kamene. Inu, kolikrát již jsme se stali svědky, že prastaré svatyně byly šikovně zahaleny pláštěm křesťanství. Vnější forma se změnila, avšak původní nitro zůstalo. Později dokonce vedle Posvátného kamene vyrostl poutní chrám. Nyní se z něj zachovaly pouze zakonzervované a pečlivě zrestaurované pozůstatky zdiva. Nově vyznačené kamenné řady návštěvníky provedou přímo po energetických liniích. A pozitivní prožitky z Posvátného kamene pak ještě znásobí netradičně pojatá vyhlídková plošina s úchvatným rozhledem.
Mohyly v polích
Ve Weinviertelu se dochovala také pestrá paleta zajímavostí z úsvitu evropské civilizace. Neolitická éra je zastoupena nálezy kruhových hrobů. Vrcholným způsobem se do tváře tamní krajiny zapsali rovněž Keltové. Keltské sídliště se archeologům podařilo odkrýt na Sandbergu u Roseldorfu. Navíc zhruba okolo půle prvního tisíciletí před naším letopočtem začalo být ve Weinviertelu poměrně dost rušno. Tehdy již začal vzkvétat obchod s oblíbeným jantarem, který tudy byl dopravován od baltského pobřeží. Absolutně největší pozornost na sebe strhnou dobře patrné mohyly z halštatského období. Vyskytují se roztroušeně. Jednou po menších skupinách, jindy naprosto osamělé. Vždy se jako přelud vynoří uvnitř rovných polí, podobny zaobleným pahorkům. Pokaždé ostře kontrastují s přilehlým terénem. Tři ukázkové mohyly se vypínají bezprostředně za Bernhardsthalem, první obcí situovanou jižně od jihomoravské Břeclavi. I necvičené oko je na první pohled okamžitě identifikuje. Do dáli z nich vyzařuje posvátná úcta. Mlčenlivé, důstojné, porostlé nízkou travou, pod kterou dlouhá staletí odpočívala bohatá pohřební výbava. Druhou trojicí mohyl se může pochlubit sousední Rabensburg. Tamní mohyly jsou sice o něco nižší, zato jednu z nich později ozdobila jednoduchá empírová kaple. Bezkonkurenčně zlaté žezlo Weinviertelu ve svých rukou neochvějně drží obec Grossmugl. Právě název obce vznikl poněmčením a zkomolením slovanského slova mohyla. Velká Mohyla. Nomem omen. Tu se hrdě vypíná šestnáctimetrový tumulus. Na teritoriu střední Evropy největší. Doposud zatím nebyl detailně prozkoumán. Takže si stále hýčká své tajemství.
Text a foto: Jakub Hloušek

DODATEK
Zapomenutí krajané

Národnostní složení po obou stranách hranice bývalo v minulosti velice pestré. Zejména na území okolo Břeclavi a Mikulova. Vzájemně se tu mísily enklávy německé, české a chorvatské. Značná část obyvatel se ale cítila Moravany. Právě obce Berhanhardsthal (Pernitál), Rabensburg (Ranšpurk) a Hohenau (Cáchnov), v jejichž okolí se tyčí mohyly, národopisně příslušely do našeho Podluží. A tamní usedlíci, z nichž mnozí se sem přistěhovali během stavby železnice z břeclavského Pomoraví a slovenského Záhoří, hovořili zdejším slovanským nářečím. Stejně tak i jejich kroje a folklórní písně zcela korespondovaly s naší stranou hranice. Zánik rakousko-uherské monarchie a pozdější zábor Rakouska Hitlerem pak zapříčinil takřka úplnou asimilaci našich krajanů z rakouského Podluží. Nyní jejich původní identitu připomínají už jen pouze ryze slovanská příjmení.

Planety radí i varují

Sleva na předplatné

Předplatné Týdeníku SPIRIT

 

E-Shop

Již čtete 30 let

Fotografie 0016

2272055
DnesDnes947
VčeraVčera634
Tento týdenTento týden3466
Tento měsícTento měsíc4304

Partnerské weby