V rakouském vnitrozemí se ukrývají mnohé pozoruhodné objekty. První z posvátných kamenů, o kterém bude řeč, se ukrývá východně od městečka Eggenburgu, mezi obcemi Stoitzendorfem a Grafenbergem.
Bizarní seskupení skalisek ve vrcholových partiích dvojice sousedních pahorků Kogelsteine a Fehhaube už zdáli působí nadpřirozeným dojmem. Z temné koruny ponurých útvarů se na úbočí Kogelsteine ostře rýsuje žulová věž přezdívaná Strážce. U její paty se krčí sestava mohutných balvanů, které jasně evokují dolmen. Na bočním podpůrném kamenu se rýsuje dokonale patrná miskovitá prohlubeň.
Bezprostřední okolí se vyznačuje abnormálním množstvím zvláštních útvarů: od hladkých útesů majících blízko k viklanům, až po atypicky vztyčené a vcelku pravidelně umístěné monolity oddělené úzkými štěrbinami. Ty jsou natolik rovné a přesné, že okamžitě vzbudí dojem umělého opracování. Podle dokumentačních snímků skrze ně před zimním slunovratem prochází sluneční kotouč. A to včetně dolmenu.

Rakouský Stonehenge
I sousední Feehhaube se pyšní granitovou skalní věží. Tentokrát s výrazně falickým ukončením. Samotná vrcholová plošina opisuje vyvýšený kruhový půdorys. Zde se znovu objevuje obří dolmen. Rakouští badatelé tvrdí, že v případě Kogelsteine a Fehhaube máme čest se seznámit s nejstarší megalitickou observatoří Evropy. Její stáří odhadnul vídeňský přírodovědec Dr. Alfred Kappl na 8 000 let.
I sem chodí citlivější návštěvníci načerpat životodárnou sílu a běžné příchozí tu doprovázejí euforické pocity, že se odtud nemohou odtrhnout. Často se lze setkat též s názorem, který soubor Kogelsteine a Fehhaube označuje za rakouské Stonehenge. Zároveň využití přírodních skalních útvarů k účelům megalitických observatoří je docela obvyklé.
Krásný příklad skýtá makedonské Kokino či ústřední menhir Pierre Haina u belgické obce Wéris.
Po příchodu křesťanství se Kogelsteine a Fehhaube ocitly na indexu. Tehdy tamní megality získaly nelichotivá pojmenování jako třeba Čertův trůn či Čertova kazatelna.

Duchovní i astronomický komplex
Ale přilehlý kraj oplývá lahůdkami, díky nimž se rychle dostaneme do mnohem vyšších sfér. Pár kilometrů k jihu, poblíž vesnice Etzmannsdorfu, se tyčí monolit, zřetelně upravený do podoby kamenného trůnu. Nazývá se Herrgottsitz. Čili pro změnu Boží trůn. Jestliže se naopak budeme vracet zpátky na sever, tak se u osady Roggendorfu setkáme s Čertovým kamenem (Teufelsstein): skalním výchozem, do něhož je zřetelně vylomen umělý zub. Snad se jedná o astronomický ukazatel. Blízké balvany rovněž krášlí reliéfy připomínající sluneční symboly. To se už markantně blížíme ke známému Posvátnému kameni. A pokud k výčtu ještě připočteme pravidelné kamenné řady u Stoitzendorfu, kamenný trůn nad Hnanicemi a reliéfy znázorňující souhvězdí Plejád nedaleko osady Leodaggeru, rázem dostaneme dohromady ohromnou soustavu dávného duchovního i astronomického komplexu, který byl doopravdy s ohledem na výskyty energetických polí zcela mimořádně, mistrně a zcela dokonale propracován do nejmenšího detailu. Taková koncentrace pozoruhodných objektů se jasně vymyká jakékoli náhodě.
Text a foto: Jakub Hloušek

Planety radí i varují

Sleva na předplatné

Předplatné Týdeníku SPIRIT

 

E-Shop

Již čtete 30 let

Fotografie 0016

2261585
DnesDnes288
VčeraVčera891
Tento týdenTento týden3174
Tento měsícTento měsíc16993

Partnerské weby