V roce 1876 se v jihofrancouzském kostelíku pod Pyrenejemi zjevila obživlá socha svatého Josefa. Užaslí věřící prchali ven, domnívali se, že nastává konec světa.
Zastavme se u dalších podobných případů:
Rok 19l9, Španělsko : hned několik soch tu obživlo, hýbaly rukama a nohama.
Kalábrie, rok 1903: socha světce před davem věřících několik minut pohybovala jednou rukou.
Červen 1906 v Ekvádoru: učitel a jeho žáci z jezuitské koleje v Quintu užasle sledují mrkající Madonu. Asi po dvaceti minutách velká socha opět „ztuhla“.
Assisi, rok 1948: socha Panny Marie se usmívá na překvapené poutníky.
Rok 1953, Porýní v Německu: několik soch svatých pochodovalo po chrámovém nádvoří a na balíkovém odkladišti u pošty. Jednalo se o nějaký optický klam? Zřejmě ano, ale co ty ostatní případy?
Bohyně se slitovala nad zamilovaným
Již v roce 1013 se svatému Janu Gualbertovi přihodila podivná věc. Z kříže v klášterní kapličce sestoupil Ježíš a překvapeného řeholníka objal. Stalo se to poté, co se Jan Gualbert zastal hříšníka.
Pramáti všech obživlých soch je zřejmě pohanská Galathea. Její tvůrce Pygmalion se do ní zamiloval a bohyně Afrodíta se nad něžným nešťastníkem slitovala, proměnila jeho sochu v živou bytost, v krásnou dívku. A jak to dopadlo? Dobře, překvapený Pygmalion se s dívkou nakonec oženil.
Odkud pocházejí podobná svědectví? Jde o výplody vášnivé víry, lásky, případně obojího? Nebo se spíše dotýkají temných koutů lidské psychiky a sexuality? Jsou kolektivními halucinacemi? Blouzněním? Psychickými poruchami? Nevíme.
Vždyť lidská duše je neprobádaná, křehká a tajemná záležitost. A naše těla? Ta se také po smrti proměňují (alespoň dočasně) v neživé sochy.
Pohlavek od svatého Prokopa
Za posledním případem se vypravíme do Čech. V obci Praskolesy na Hořovicku se vyprávělo o podivné soše svatého Prokopa ze zdejší kapličky. Občas se prý také pohnula, jednou dokonce uštědřila pohlavek rouhavému řemeslníkovi. Sochu sem
údajně věnoval sám Karel IV. Své si se svatým užili i zedníci, kteří kdysi kapli renovovali. Jednoho z nich světec podle pověsti shodil do mlýnského náhonu. Jeho kamarádi ale říkali, že za vše mohl alkohol. Buď jak buď, pověst je to hezká. Tak proč si ji nepřipomenout…
(nov)