Občas se stává, že renomovaný vědec „zabrousí“ do zcela jiného vědního oboru, než je jeho vlastní. Takový případ se stal slavnému psychiatrovi Sigmundu Freudovi, když těsně před úmrtím v roce 1939 vydal v New Yorku knihu Mojžíš a

 monoteismus. Kniha vzbudila mimořádný rozruch, který však už byl čtyřiaosmdesátiletému na smrt nemocnému vědci jistě zcela lhostejný. Podívejme se, oč vlastně šlo.
Freud přicházel s velmi originálním názorem, že biblický Mojžíš ve skutečnosti „zastával postavení rádce faraona Achnatona“. Tento faraon - náboženský reformátor - dočasně nahradil stovky egyptských bohů jediným bohem Atonem, bohem životodárného slunce, respektive Atona nadřadil všem ostatním bohům. Mojžíš měl být podle Freudova výkladu jeho pravou rukou.
Podle proslulého rakouského psychiatra poté, co Achnaton asi v roce 1336 př. n. l. zemřel a po krátké vládě faraona Smenchkare usedl na trůn Tutanchamon, Mojžíš se nehodlal smířit se zavržením Atona a návratem k původnímu náboženství.
„…Zklamán a osamocen ve víru událostí se pak obrátil k cizincům – Izraelitům – pobývajícím v Egyptě“. Přijal je za svůj národ a Izraelité od něho převzali monoteistickou koncepci jediného boha. Mojžíš se tak stal v menšině Izraelitů nejen hlasatelem nové víry v jediného boha, přičemž jméno Aton se změnilo na Jahve, ale i jejím předákem, byť sám nebyl židovského původu. A nakonec v jejich čele opustil Egypt.

Egypťan židovským vůdcem?
Je Freudovo tvrzení vůbec v něčem pravděpodobné? Současný britský spisovatel a náboženský badatel Robert Feather souhlasně tvrdí: „Detailní analýzy tóry, talmudu a midraše mě dovedly k závěru, že Mojžíš se nejen narodil a byl vychován jako Egypťan, ale že to byl ve skutečnosti egyptský princ – syn z královského rodu.“
Mojžíš se podle Bible narodil právě v době, kdy nejmenovaný faraon nařídil všechny novorozené egyptské chlapce usmrtit. Matka ho zachránila tím, že ho uložila do proutěného vysmoleného košíku a pustila po vodě do míst, kam se chodívala koupat faraonova dcera. Tajně doufala, že se ho ujme. Princezna ho skutečně našla, adoptovala a dala mu jméno Mojžíš. Až potud Featherovo tvrzení odpovídá událostem líčeným v Bibli.
Potíž je v tom, že příběh o Mojžíšově narození nápadně připomíná osud krále Sargona I., který asi v roce 2334 př. n. l. založil v Mezopotámii akkadskou říši. Také z jiných zemí známe pověsti o hrdinech a pozdějších panovnících, kteří byli jako novorozenci pouštěni v košících nebo v truhlách po vodě. Však si za všechny vzpomeňme na českou pohádku o Plaváčkovi.
Přes tento zřejmě vybájený příběh Mojžíšova narození je zřejmé, že byl opravdu reálnou postavou. „Je víc než pravděpodobné, že z řad Izraelitů vzešel vůdce, zákonodárce a náboženský reformátor na vysoké úrovni, který osvobodil svůj lid z egyptského otroctví a vedl ho do Kanaánu,“ píše polský spisovatel Zenon Kosidowski. Německý egyptolog Ludwig Morenz však k tomu opatrně dodává: „Mojžíš je z historického hlediska právě tak skutečnou postavou jako zakladatel egyptských dějin bájný král Meni.“ Mohl tedy Mojžíš udělat dvorskou kariéru a stát se rádcem faraona Achnatona, jak tvrdil Freud?

Šokující hypotéza
Egyptský historik Ahmed Osman porovnává postavy Mojžíše a faraona Achnatona a přichází se šokující hypotézou: „Mojžíš a Achnaton jsou jedna a tatáž osoba.“ Podle Ahmeda Osmana se odchod židů z Egypta odehrál mnohem dříve, než se v písemných pramenech objevují zmínky o Izraelitech. Dává do souvislosti jejich exodus s náhlým zmizením faraona Achnatona a dochází k závěru, že „byl spolu s ostatním přívrženci Atonova kultu vyhnán ze země“.
Jeho tvrzení podporuje britský spisovatel Gerald O’Farell: „Během let usilovných výzkumů jsem nabyl přesvědčení, že Ahmed Osman má pravdu.“ A jedním dechem dodává: „Věřím, že papyry v Tutanchamonově hrobce potvrzovaly, že Tutanchamonův otec Achnaton byl Mojžíš, jasnovidný faraon a velký prorok a zákonodárce byli jednou a touž osobou.“
O’Farell v této souvislosti obviňuje objevitele Tutanchamonovy hrobky, Howarda Cartera a jeho mecenáše lorda Carnarvona, že inkriminované papyrové svitky záměrně odstranili. „Není divu, že svitky musely být zatajeny. Jaký ohlas by se zvedl v Izraeli, kdyby vyšlo najevo, že významné židovské postavy z Bible byly ve skutečnosti faraony a Mojžíš nevedl hrdinsky svůj lid, ale byl vypovězen?“

Podobnosti s Desaterem
Přes všechny trochu neuvěřitelné hypotézy je třeba dodat, že na porovnávání Atona s Jahvem může opravdu něco být. Jak nový egyptský kult zaváděný Achnatonem, tak judaismus mají mnoho společného a nejde pouze o uctívání jediného boha. Slavný britský egyptolog William Flinders Petrie upozornil na podobnost biblického Desatera a tzv. atonského zákoníku. V obou se výslovně praví: „V jednoho boha věřiti budeš…“ Ale také další přikázání Desatera mají obdobu v egyptských textech. Jestliže v Desateru se praví: „Nezabiješ. Nepokradeš. Nepromluvíš křivého svědectví proti bližnímu svému…“, v egyptské Knize mrtvých se mrtví po smrti zpovídají: „Nedopustil jsem se klamu vůči lidem. Neožebračil jsem své bližní. Nezabil jsem…“ Je to jen náhoda? Neměla snad Bible předchůdce v učeních starého Egypta?

S vládcem odešla i elita národa
Dalším možným důkazem totožnosti Mojžíše s Achnatonem by mohla být legendární archa úmluvy, která obsahovala desky se zmíněným Desaterem. V Bibli se o ní uvádí: „Besaleel zhotovil schránu z akáciového dřeva dva a půl lokte dlouhou, jeden a půl lokte širokou a jeden a půl lokte vysokou. Obložil ji uvnitř i zvnějšku čistým zlatem a opatřil ji dokola zlatou obrubou…“ Přitom k arše má patřit ještě stůl, mísy, lžíce, svícen a další předměty, na něž bylo vesměs potřeba zlato. Ale kde Izraelci vzali na svém útěku z Egypta najednou tolik zlata? Vždyť byli národem otroků?
Znalec Bible a představitel židovské komunity v Maroku Roger Sabbah v souvislosti se zmizením faraona Achnatona tvrdí: „Nezmizela pouze šlechta a kněží, ale také umělci, řemeslníci, dělníci a sluhové. Achnatonovi kněží, písaři a správcové – elita národa… A nevzali s sebou pouze hmotné bohatství, ale i větší část své kultury, duchovna a písemné a ústní tradice.“ Nepřímo tím vysvětluje, že vypovězený faraon se svými souvěrci mohl mít zlata dost a potom by popis archy úmluvy nemusel být přehnaný…
Spekulace o totožnosti Achnatona a Mojžíše postrádají však přesvědčivější argumenty. Mojžíš nebyl Achnaton, přesto mohl být někdejším kacířským faraonem ovlivněn. Jako mladík vzdělávající se na egyptském královském dvoře se patrně dostal do Héliopole, náboženského střediska uctívání slunečního boha Ré. Můžeme se domnívat, že zdejší pobyt mohl Mojžíše v mnohém ovlivnit…
Jan Bauer
Ilustrace: archiv autora

Planety radí i varují

Předplaťte si nás

Předplatné Týdeníku SPIRIT

 

E-Shop

Inzerce týdne

Inzerce aktuální týden

1995727
DnesDnes677
VčeraVčera821
Tento týdenTento týden1498
Tento měsícTento měsíc15343

Partnerské weby