Zdaleka do Horní Lužice putovali pěšky věřící navštívit známý klášter v Marienthalu. „Vyprávěli nám o tom naši stařeček,“ říkával strýček Račický z Dolních Bojanovic na jižní Moravě a dodával: „Do Marienthalu se chodilo

pěšky. Skupinka lidí šla přes Vamberk a další poutní místa, cesta trvala tři týdny.“ I dnes navštěvují poutníci známý klášter na řece Nise u německého městečka Ostritz, poblíž hranic, založený českou královnou Kunhutou v roce 1234.

Útočiště pro pocestné
Klášter poskytoval po celá léta širokému okolí kulturu, vzdělání a byl útočištěm pocestných. Poprvé jej vypálili husité, celý konvent uprchl do města Görlitz. Požárům podlehl i v dalších staletích. Na počátku osmnáctého století, opět po velkém požáru roku 1707 založeném Švédy, byl zbudován celý komplex budov v barokním stylu, jak je znám od roku 1744. Tehdy přechodně našly zdejší sestry útočiště v Zákupech.
Přežily i sekularizaci, jenže 30. července 1897 přišla další rána - povodeň. Farář Georg Zieschank z Ostritz píše: „V poledne ve 12 hodin se dostala povodňová vlna Nisy v nepředstavitelném množství ke klášteru. Voda prolomila zeď u mlýna, vlila se do prostor pily, vzala s sebou uskladněné klády, dostala se do prostorů dvora a udělala si cestu do klášterní zahrady… Nikdo nevěřil, že by voda dosáhla takové výše. V průběhu záchranných prací se náhle ustrašení lidé rozkřikli! Viděli, že se starý důstojný klášterní most bortí se sochou svatého Jana Nepomuckého, který byl patronem mostu. Dva muži se zřítili s mostem do vody a utonuli.“

Těžké doby kláštera
Část sester v roce 1901 odchází na Moravu do Tišnova, kde zakládá klášter Porta Coeli. S nástupem nacistů 1938 je spjato i vytvoření útulku pro děti poté, co abatyše odmítla vyklizení kláštera a převzetí armádou. Před koncem války pak sloužil jako lazaret. V části budov zřídil stát zemědělské družstvo, jen část kláštera byla určena k dožití sester. Nevzdaly se a dařilo se jim udržet část pozemků, založily ústav pro postižené ženy a dívky. Úspěšné byly i oslavy 750 let založení kláštera, kterých se zúčastnilo pětadvacet tisíc poutníků. Klášter tedy opět začal ožívat.

Ora et labora a nikdy se nevzdat
Po celou dobu existence sloužil klášter jako útočiště poutníků a kdo zaklepal na bránu, dostal možnost vyspat se zde. Mohl také navštívit místnost, v níž místo okna byl plechový válec, kde po zaťukání obdržel polévku a chléb. Po roce 1989 vzniklo v prostorách kláštera Mezinárodní centrum potkávání. Byla zde založena zahrada biblických rostlin místo dřívějšího vepřína, obnovena kompletně hospodářská činnost. Abatyše se čtrnácti sestrami neúnavně pracovaly a zaměstnávaly padesát obyvatel z okolí. Bohatou sakrální činnost, kulturu i společenské aktivity postihla však 7. srpna 2010 opět pohroma.
Povodeň přinesla další neštěstí. Horší než v roce 1897. Zatopen byl kostel do výše dvou metrů, klášterní prodejna, prostory proboštství, zahrada, pila a celé prostranství před konventem. Ušetřena byla křížová cesta na stráni. Sestra Elizabeth rozeslala do všech stran poselství o pomoc - „Bůh chce, abychom tady zůstaly…“
Ora et labora – modli se a pracuj, heslo, kterým se sestry řídí po celá staletí a ani po mnoha útrapách a povodních neztratily naději na obnovení chodu kláštera. I nadále zvou k jeho návštěvě.
Klášter Marienthal je nejstarším nepřetržitě existujícím konventem cisterciaček na území Německa.
Text a foto: Milan Turek

DODATEK
1955 - Otevírá se ústav pro 60 postižených žen a dívek „St. Josefs Heim”.
1979 - Pro duševně postižené mladíky s názvem „Pater-Kolbe-Hof“ byl založen domov ve klášterním dvoře Schlegelu. Domov je pod patronátem svatého Maximiliana Kolbého.
1984 - Klášter slaví založení 750 roků trvání. Na velkém poutním dni v měsíci září sestry oslavily výročí bohoslužbou společně s 25 tisíci poutníky na louce pod širým nebem. Tato veliká oslava na hranicích Východního Německa měla vskutku ohlas.
1992 - Sestry zakládají Mezinárodní centrum setkání St. Marienthal „IBZ“ a věnují k tomu prázdné hospodářské budovy. Nejdůležitější náměty a obsahy jsou: smíření, porozumění mezi národy u hranic trojzemí (Polsko, Německo a Česká republika) až po kulturní spolupráci.
1998 - Povýšení na Opatství se dostalo novému klášteru v Sostrupu v Dánsku, je to podklášter „Porta Coeli“ a druhý podklášter, tzv. vnukovský. Sestra M. Tereza Brenninkmeijer a dosavadní priorka je 3. října 1998 vysvěcena jako první abatyše ze Sostrupu.
- Ve Schlegelu se pokládá základní kámen na novostavbu a k přestavbě „Páter Kolbe Hof“ sloužícího pro postižené.
- Ve stáří 103 let zemřela sestra M. Gerarda (Hedvika) Jung. Narodila se ve Schirgiswalde a byla první sestrou v dlouhých klášterních dějinách, která se dožila a přežila hranice jednoho století.

Planety radí i varují

Sleva na předplatné

Předplatné Týdeníku SPIRIT

 

E-Shop

Již čtete 25 let

Fotografie 0016

Inzerce týdne

Inzerce aktuální týden

 

 

2164816
DnesDnes616
VčeraVčera577
Tento týdenTento týden616
Tento měsícTento měsíc10992

Partnerské weby