Kmín patří mezi koření obecně užívané od samého počátku lidské kultury. Svědčí o tom archeologické nálezy již z neolitu a jako významné koření i léčivo se objevuje ve všech herbářích od raného středověku.

Okoličnaté rostliny, kam kmín kořenný patří, obsahují několik

užitkových druhů. Vyznačují se nápadným, deštníku podobným typem květenství, kterému říkáme okolík, a jež dalo jméno celé čeledi. Kmín je u nás běžně používaným kořením. Používá se při přípravě masitých jídel, do polévek, salátů, vařených brambor či do zeleniny. Je nepostradatelný nejen v pekařství, sýrařství, ale i v konzervárenském průmyslu pro nakládání zeleniny. Evropská kuchyně se bez něj neobejde. Základem pro používání kmínu jako koření je kmínová silice, její chuťové vlastnosti i vůně.

Kmín známe většinou jako dvouletou rostlinu. V prvém roce vegetace roste jen přízemní růžice listů a ve druhém roce vyraší třicet až osmdesát centimetrů vysoká lodyha. Barva kmínu nejlepší kvality není tmavě hnědá, nýbrž spíše světlejší, konkrétně na vystouplých žebrech. V prohlubeninách mezi žebry se nacházejí siličné kanálky obsahující silici charakteristické kmínové vůně.

Možná to nevíte, ale kmín nejen podporuje chuť do jídla, ale účinkuje proti plynatosti. Macerát z rozemletých semen skvěle poslouží jako lék při křečovitých bolestech žaludku, bronchitidě. Kmínový čaj je výbornou medicínou pro kojící ženy, neboť podporuje a zlepšuje tvorbu a kvalitu mateřského mléka.

(es)

Planety radí i varují

Sleva na předplatné

Předplatné Týdeníku SPIRIT

 

E-Shop

Již čtete 25 let

Fotografie 0016

Inzerce týdne

Inzerce aktuální týden

 

 

2219964
DnesDnes483
VčeraVčera639
Tento týdenTento týden483
Tento měsícTento měsíc12489

Partnerské weby