Zlatobýl obecný (Solidago virgaurea), nazývaný také celík, se u nás vyskytuje nepříliš často na keřnatých stráních, suchých skalách, na pasekách a ve světlých lesích a křovinách. Spolu s touto domácí rostlinou lze pro léčivé účely sbírat i u nás

pěstovaný a zplanělý zlatobýl kanadský (Solidago canadensis) a zlatobýl obrovský (Solidago gigantea). Oba dva pocházejí ze Severní Ameriky a zdomácněly hlavně v pobřežních křovinách a na rumištích. Kvetoucí nať sklízíme většinou od srpna do října. Méně se sklízí před květem, v květnu až v červnu. Seřezáváme vrchní část v délce asi třiceti centimetrů. Nať pak sušíme buď ve slabých vrstvách nebo ve svazečcích, které zavěsíme do stínu. Sušíme rychle, nejlépe v průvanu, aby si bylina zachovala původní barvu. Správně usušená droga je bez pachu, slabě svíravé chuti.

V lidovém léčitelství je zlatobýl oblíben od pradávna, droga obsahuje především saponinové glykosidy, hořčiny, třísloviny, silici a flavonoidy. Používá se jako močopudný a protizánětlivý prostředek. Ovlivňuje příznivě látkovou výměnu a má stahující účinek. Lidově se uplatňuje i při astmatu, kašli, chronickém zánětu průdušek, zevně slouží k přípravě koupelí a obkladů na špatně se hojící zhnisané rány nebo podlitiny. Mnoho účinných látek obsahují i kořeny zlatobýlu obecného. Protože však jde o rostlinu vytrvalou a v některých oblastech ne příliš hojnou, kořeny nevykopáváme, aby měla v příštím roce možnost vyrazit znovu. Zlatobýl se množí vysemeňováním, proto při sběru lodyh několik rozkvetlých na stanovišti ponecháme.

(dra)

Planety radí i varují

Sleva na předplatné

Předplatné Týdeníku SPIRIT

 

E-Shop

Již čtete 25 let

Fotografie 0016

2237959
DnesDnes94
VčeraVčera970
Tento týdenTento týden1897
Tento měsícTento měsíc14024

Partnerské weby