Ojedinělá šíře legend a bájí se vztahuje k Děčínu, oné slavné české bráně do kaňonu Labe a prastarému sídlu slovanského kmene Děčanů. Kolem roku 1730 žil v Děčíně krutý panský dráb Egermann. Kvůli jeho zálibě v nošení červeného kožichu bez ohledu na počasí mu

lidé začali říkat Rotpelc. Když konečně tento nelítostný úředník zemřel a jeho tělo bylo vynášeno v rakvi z domu, zahlédli užaslí svědci jeho tvář za oknem. To mohlo znamenat jen jedno - špatnou, až hrůznou, budoucnost pro celé město. Nebožtík byl proto naložen na loď a proudem řeky unášen z města. Loď se ale zachytila na mělčině u soutoku Labe se Suchou Kamenicí a tak vážně poškodila, že nezbylo než mrtvého Egermanna nést na ramenou skalní roklí směrem k Arnolticím. Někde napůl cesty pak nosiči jeho rakev schovali pod převis a zasypali kamením. V okolí se však záhy začal zjevovat jeho přízrak, a tak byla rakev pod převisem zabezpečena železnou mříží. I tak se ještě dlouho jeho duch zjevoval pocestným na cestě roklí.

Zpívající duch

O Pastýřské skále přímo v centru Děčína se zase vypráví, že se tu zjevuje přízrak ovčáka střežícího stádo ovcí. Duch má občas světélkující hůl a někdy prý i zpívá. Tam, kde se objevuje, by měl být ukrytý poklad. Na rozdíl od většiny bohatství v hlubinách ale vstup k děčínskému pokladu nelze objevit na Velikonoce, ale jedině o štědrovečerní půlnoci.

Tajná sluj na Pastýřce není jediným tajemným podzemním prostorem v Děčíně. Ve městě se totiž vypráví pověsti hned o několika místech spojených se skřítky. Ti žili údajně v maličkých jeskyních pod horou Chlum, tyčící se nad městem, nebo v dnešní čtvrti Loubí. Palác skřítků pak byl na Zvonovém kameni, kde měli hlídat ukryté zvony. Jednoho dne byli skřítci z Děčína vyhnáni a museli nejprve nastoupit na přívoz, a pak zmizet ve skalním městě, které začíná hned za posledními domy Děčína. Převozníka za jeho práci bohatě odměnili.

Přízrak šedého mužíčka

K blízkému Kvádrberku, alias Stoličné hoře, se také vztahuje celá řada pověstí. Podle jedné z nich se zde objevuje přízrak bílé paní, která střeží ukrytý poklad trpaslíků a obrů. Naproti Kvádrberku se ve skalách mezi Bělou a Maxičkami zase lidem zjevoval duch šedého mužíka s velkým plnovousem. Prý to byl jakýsi vojenský velitel, kterého tu kdysi poblíž Širokých kamenů zavraždili a on stále čeká na svou pomstu. Někdy měl podobu malého lovce oblečeného do kůže z vlka.

V samotných Maxičkách, ukrytých dodnes v moři lesů, zase kdysi žil starý pytlák Hirlitze, o kterém sousedi potichu říkali, že upsal svou duši ďáblu. Za bouřlivých nocí se jim totiž zjevoval coby divoký lovec, který k sobě zaklínáním a černou magií lákal z lesů zvěř. Tu pak chladnokrevně složil. Jeho řádění ukončil hajný, který hodil pytlákovu čarodějnickou knihu do potoka. Hirlitze za ní prý se zoufalým skřekem skočil - a už se nad hladinu nikdy nevynořil.

Text a foto: Petr Blahuš

Planety radí i varují

Sleva na předplatné

Předplatné Týdeníku SPIRIT

 

E-Shop

Již čtete 25 let

Fotografie 0016

Inzerce týdne

Inzerce aktuální týden

 

 

2199723
DnesDnes500
VčeraVčera549
Tento týdenTento týden3225
Tento měsícTento měsíc9473

Partnerské weby