0722pysne 1S metropolí Srbska obecně bývá spojován výhradně Bělehrad. V minulosti se ale na této exkluzivní pozici ocitlo více sídel, mezi nimiž si zvláštní pozornost zaslouží

Kruševac.

Tragický osud knížete Lazara

Navenek se jedná o typické lokální centrum, drtivé většině cestovatelů poslouží maximálně jako přestupní místo. Avšak uvnitř je Kruševac hodně odlišný. Tu se na vrcholku pahorku, přímo v samém středu města, rýsují zubaté trosky rozsáhlé panovnické rezidence. Zbudoval ji nešťastný kníže Lazar Hrebeljanović, jehož doprovází aureola tragické postavy srbských dějin. Odtud vládnul Moravskému Srbsku, odlesku kdysi mocné říše postupně rozparcelované několika dravými rody. A z Kruševace též se svým vojskem vytáhnul vstříc bájné porážce na Kosovu. Ještě v předvečer osudné bitvy obdržel carskou korunu, ale dlouho si ji neužil, poněvadž následujícího dne byl zajat vítěznými Turky a popraven. Přesto se zdejším rozvalinám knížecího dvorce pyšně říká hrad cara Lazara. A Kruševci carské město.

0722pysne 3Unikátní chrám Lazarica

Když Turci později obsadili Kruševac, nově jej nazvali Aladža Hisar, neboli Pestrá pevnost. Možná je k tomu jménu inspirovala výjimečná stavba, která se pořád posvátně vyjímá mezi ruinami opuštěného hradu. A větrnému návrší dodává životodárnou energii. Zároveň jen málo srbských měst se honosí tak drahocennou památkou, jakou je středověký kostel bytelně vystavěný na nejvyšším bodě bývalého sídelního komplexu. Oficiálně byl chrám zasvěcen svatému Štěpánovi, nicméně se pro něj vžilo výstižné označení Lazarica. Každý čtvereční metr kostelního zdiva oplývá ohromným množstvím brilantně rozvržených ozdob. Absolutně největší elegance a hmotný doklad dokonalé zručnosti kamenických mistrů čiší z jemného krajkoví originálních rozet.

Odborníci Lazarici považují za ukázkový příklad takzvaného „moravského stylu“. Ten je úzce spojen s Kruševacem a širším územím kolem soutoku Jižní a Západní Moravy, kde se nacházelo těžiště Lazarovy državy.

Od menzulany až k řecké uličce

Těsně před vstupem do areálu zřícenin carského hradu se táhne rázovitá ulička vroubená nízkými krámky a sympatickými hospodami. Všechny dýchají poctivou patinou lidových lokálů. Žádné snobárny, nýbrž klasická domácí kuchyně - hustá polévka, grilovaná pljeskavica a ostatní regionální pochoutky.

Ihned pod návrším mě udeřil do očí atypický domek. Jednoduchý a docela zanedbaný. Ovšem jeho architektura neomylně signalizovala období osmanské nadvlády - s dřevěnou pavláčkou, vysokou střechou a obdivuhodně tvarovaným komínem. Pošťácké logo prozradilo nynější funkci budovy. A tento účel plnila už v časech svého vzniku. Pořád bývá označována krkolomným zaklínadlem „menzulana“, čili stará turecká pošta. Původně se nacházela o pár metrů blíže k hradu, současný objekt je totiž její věrnou replikou.

Bezprostředně naproti poště objevuji druhou stopu dlouhé osmanské přítomnosti, a to kusé zbytky veřejných lázní – hamamu. A o stupínek níže masivní kamennou fontánu. Hamam i fontána vkusně osvěžují maličkou piazzetu a pitoresknímu zákoutí vdechly starobylou příchuť. Ostatní partie centra Kruševace představují soudobý mix, výjimkou je noblesní orientální Simićův dům. A poetický Grčki šor obklíčený věžáky. Tady se zčistajasna rozevře poloprázdná ulička přízemních chaloupek posazených do malých zahrad. Celou ulici si překvapivě před necelými dvěma staletími vystavěli řečtí trhovci.

Text a foto: Jakub Hloušek

Planety radí i varují

Sleva na předplatné

Předplatné Týdeníku SPIRIT

 

E-Shop

Již čtete 25 let

Fotografie 0016

Inzerce týdne

Inzerce aktuální týden

 

 

2199743
DnesDnes520
VčeraVčera549
Tento týdenTento týden3245
Tento měsícTento měsíc9493

Partnerské weby