3816svědectvíVyužívání rostlin v lékařství je patrně stejně staré jako lidstvo samo. V raných civilizacích existovalo nedělitelné spojení mezi jídlem a lékem, takže mnoho rostlin bylo pojídáno pro jejich léčivé vlastnosti.

 

Otroci dostávali česnek

Většinu znalostí o rostlinách a jejich využití lze vystopovat v dávných dobách. Už kněží ve starém Egyptě patřili k léčitelům využívajícím rostliny. Na papyru z doby 1500 let před Kristem jsou uvedeny stovky léčivých rostlin, dokonce i takových, které se užívají dnes, například kmínové semeno či skořice. Tehdy už byla dávno známá také léčivá síla česneku. Je doloženo, že armáda otroků, která pracovala na stavbě egyptských pyramid, dostávala denní příděly česneku jako prevenci proti epidemickým nákazám a horečce, které byly v těch dobách hojně rozšířené. Tehdy vznikly také psané záznamy o rostlinách a jejich prospěšných vlastnostech - čili vůbec první světové herbáře.

Bylinářské školy

Po Egypťanech využívali fytoterapii rovněž staří Řekové a Římané. Když jejich armády dobývaly další země, brali si vojenští lékaři rostliny a znalosti o jejich využití s sebou a na svých cestách získávali nové vědomosti i praktická využití. Tak třeba římští dobyvatelé Británie měli u sebe mnoho rostlin ze Středomoří, jako třeba rozmarýnu a levanduli. Na léčivou sílu rostlin spoléhaly i dvě staré vyspělé kultury - Čína s Indií. Tam konečně i dodnes hrají byliny ve zdravotní péči základní roli. V Číně existují nesčetné bylinářské školy a ve většině nemocnic naleznete bylinářské lékárny. V Indii pak tvoří bylinné léky součást systému ajurvédy.

Středověká tradice

Od temného dávnověku až po středověk se herbáře léčivých rostlin pečlivě ručně přepisovaly v klášterech. Každý klášter měl také svou lékárnickou zahrádku, kde se pěstovaly byliny, které pak sloužily jako léky pro mnichy i okolní vesničany. Objev tiskařského lisu v 15. století jen podnítil další tvorbu a rozšiřování herbářů. John Parkinson, lékař a bylinář z Londýna, uvedl ve svém díle zveřejněném kolem roku 1630 na tři tisíce využitelných léčivých rostlin. Zároveň si také založil vlastní bylinářskou lékárnu. Ve středověké tradici pokračoval rovněž nejznámější britský bylinkář Nicholas Culpeper (1616 - 1654). Během svého života napsal několik knih, mezi které patří i jeho slavný herbář „Anglický lékař - rozšířené vydání“, který se vydává dodnes.

Nejznámější herbář

V našich zemích patří k nejznámějším latinsky psaný „Herbář“ italského lékaře P. A. Mattioliho (1501 – 1577), jinak též osobního lékaře císaře Ferdinanda I. Tento herbář byl přeložen přibližně do šedesáti jazyků, roku 1562 i do češtiny. První vydání česky psaného bylináře Jana Černého potom pochází z roku 1517.

Základ moderní farmakologie

V dobách po II. světové válce se začalo hodně od léčivých rostlin a bylin ustupovat. Někde tento způsob léčby prohlásili dokonce za tmářství. V posledních desetiletích však naopak zájem o bylinářství opět vzrůstá. Stále více lidí má totiž pochyby o rozsahu užívání syntetických léků a právě tak o jejich dlouhodobých vedlejších účincích. Využívání léčivé síly rostlin lze považovat již od dávných dob za předvoj moderní farmakologie.

(kov)

Bylinné tradiční i přírodní prostředky najdete na: www.spitobchod.cz

Planety radí i varují

Sleva na předplatné

Předplatné Týdeníku SPIRIT

 

E-Shop

Již čtete 25 let

Fotografie 0016

Inzerce týdne

Inzerce aktuální týden

 

 

2150295
DnesDnes49
VčeraVčera537
Tento týdenTento týden49
Tento měsícTento měsíc18110

Partnerské weby