„Vzhledem ke svým potížím jsem začala hledat alternativní způsoby léčby a pracuji na sobě. Zajímám se o různé způsoby meditace, zatím spíš hledám, co mi bude vyhovovat. Tuším, že nějak na jaře nebo v létě byla v jednom z článků zmíněna meditace Vipassana a já bych se o ní ráda dozvěděla více…“ píše paní

Renata K. z Přelouče.
Základní informace o Vipassaně jsme našli na internetu, ale není nad osobní zkušenost. Proto jsme v této souvislosti požádali o rozhovor výtvarnici a ezoteričku Oxanu Herodesovou. Ta se Vipassanu naučila používat v klášteře Wat Nong Bua, kam odjela po setkání s Adjanem Chaiwoodem (Adjan je thajský název pro učitele), opatem tohoto buddhistického kláštera.
Co člověku nabízí tato meditační technika?
“Vipassana znamená vidět věci takové, jaké ve skutečnosti jsou. Je jednou z nejstarších meditačních technik Indie. Před více než 2500 lety ji znovu objevil Gautama Buddha a začal ji vyučovat jako univerzální prostředek k léčbě jakéhokoli trápení, jako umění žít. Usiluje o naprosté odstranění mentálních nečistot a o nejvyšší štěstí plného osvobození. Jejím účelem není pouhé léčení nemocí. Vipassana je cesta transformace a pochopení sebe samého prostřednictvím sebepozorování. Zaměřuje se na propojení mysli a těla, rozpouští mentální nečistoty a vede k vyrovnané mysli plné lásky a soucitu. Přímým prožitkem porozumíme tomu, jak rosteme nebo naopak upadáme, jak utrpení vytváříme, nebo se od něj osvobozujeme. V našem životě pak nabude na významu uvědomělá pozornost, pravdivost k sobě samému, sebeovládání a klid. Já jsem díky Vipassaně přestala rozdělovat události na pozitivní a negativní, a mezi přáteli jsem začala používat nové slovo "pogativita". Myslím, že je třeba dívat se na život s hravosti, nebrat všechno příliš vážně, nepotlačovat žádné pocity a emoce. O tom Vipassana je.“
Vipassanu prý lze provádět hned několika způsoby. Který používáte vy?
“Víceméně každý klášter ji vyučuje jiným způsobem, ale měla jsem štěstí a dostal se ke mně ten původní. Praktikují se při něm střídavě chůze a sezení - ve stejných časových intervalech, s čímž se ztotožňuje intuitivní i logicky uvažující část mého bytí. Vždyť život je o neustálém pohybu a proměně, důležité je neuvíznout v minulosti a neutíkat do budoucnosti, být tady a teď. Adjan nám vysvětlil způsob chůze, je třeba vnímat každý pohyb. Noha, kterou vykročíme, se pohybuje pomalu, pata se odtrhává od země, špička chodidla je ještě pořád opřena, pak vnímáme, jak se zvedá do vzduchu a pomaloučku se opět opírá o zem, nejdřív pata a postupně celé chodidlo. Druhá noha zůstává pořád opřena. Při chůzi si určíme úsek, ve kterém se budeme pohybovat, stačí linie několika metrů, kterou chodíme tam a zpět. Pro začátek stačí 10 minut chůze a 10 minut sezení, postupně se intervaly zvyšují na 30 minut a více. Určila jsem si asi 5 metrů a vyrazila. Tu vzdálenost jsem zdolala asi desetkrát, za těch 10 minut. A došlo mi, že nejsem soustředěna v přítomném okamžiku jen na jednu věc, když současně pokládám jednu nohu a druhou už zvedám. Tak jsem zjistila, že krok musí být kratší a pohyb pomalejší. Tímto se mi začal přibližovat přítomný okamžik, který jsem nebyla schopna uchopit. Naše životy se pohybují s neovladatelnou rychlostí, pouze bdělost nám může otevřít dveře k pochopení určitých vzorců, které pořád opakujeme. Při tomto uvědomění mi má chůze nabídla nový rozměr prožívání. Úsek pěti metrů jsem ušla za 10 minut pouze jednou. Dech a myšlenky se zpomalily, všechny smysly se prohloubily. Během chůze mou hlavu nezaměstnávalo prakticky nic, ale při sezení se pak vytvářel koktejl pocitů, emocí i myšlenek.“
Jak se při Vipassaně sedí?
„V pozici připomínající lotosový květ, levá ruka položená na pravou, dlaněmi nahoru. Vnímáme dech - nádech a výdech, soustředíme svou koncentraci na přirozenou dráhu vzduchu v našem těle. Když pocítíme nějakou emoci, ať už více či méně příjemnou, neztotožňujeme se s ní, jen ji pozorujeme. Můžeme cítit radost i bolest, ať už psychickou nebo fyzickou, smutek, zlobu, které jsme nashromáždili ve svém nitru během života. Nepamatujeme si je, nerozumíme jim, přesto nás ovlivňují. Když emoce odejde, opět se soustředíme na nádech a výdech.“
Může zkusit Vipassanu každý? A existují nějaká doporučení ohledně toho, jak často by se měla provádět?
„V klášteře Vipassanu cvičili všichni lidé, kteří měli zájem - žena ve vysokém stupni těhotenství, muž, který měl problémy s páteří, lidé s fyzickým omezením. Při běžném životním rytmu je dobré praktikovat Vipassanu alespoň 1 hodinu denně. Začínajícím bych doporučila střídat chůzi a sezení po deseti minutách. Samozřejmě je dobré mít v začátku učitele a klášter Wat Nong Bua je otevřen každému. Podotýkám, že opravdový učitel vás nebude do ničeho tlačit - nejde o vojenský výcvik. Každý pokračuje ve výuce svým tempem, podle svých fyzických a psychických schopností.“
Jak člověku Vipassana pomáhá?
“Povím vám, jak pomáhá mně. Od dětství mám přirozenou potřebu introspekce, vše příliš analyzuji. Stávalo se mi, že má mysl hledala záchranu před bolestivými vzpomínkami v útěku do budoucnosti. Přítomnost byla pro mne nepoznaným časoprostorem, málokdy jsem cítila vnitřní klid a mír. Měla jsem potřebu být sama, což mi jako Blíženci nevadí - je nás mnoho v jedné osobě a vystačíme si. Ale když jsem se stáhla do samoty, začínala analýza všech projekci, které jsem kolem sebe vídala. Byl to začarovaný kruh, horská dráha, ze které nebylo úniku. Před patnácti lety jsem objevila meditaci jako takovou - řízenou a neřízenou, ale přítomný okamžik jsem vždy uchopila pouze na krátkou dobu. Díky Vipassaně se to změnilo. Nejde o to, meditovat hodinu a více denně. Vipassana mě naučila bdělosti při všem, co dělám, vnímat každý pocit, pohyb i myšlenku. Zjistila jsem, jak dokonale fungují tělo, mysl, pocity a emoce. Když nám nic neuniká, naše tělo a všechno, z čeho se skládá podstata člověka, tvoří dokonalý tým. Když jsem bdělá, žádná mentální nečistota nemá potřebu se někam ukládat, vím o ní v ten okamžik, kdy se objeví. Pak nemám potřebu nic analyzovat, netrápím se, je to svět svobody, klidu a míru. Ale pozor! To neznamená, že necítím smutek, zmatek a podobně, ale když vyplují na povrch, vím o nich. Díky Vipassane žije člověk přítomností, mizí dualita, utrpení a přichází osvícení. Rozloučila bych se slovy Osha: Když si uvědomíme, že jsme scénáristi, režiséři, produkční, herci a diváci svého vlastního života, nezbude nám nic jiného, než se začít smát."
Děkujeme za rozhovor. (zem)
Kontakt: Tato e-mailová adresa je chráněna před spamboty. Pro její zobrazení musíte mít povolen Javascript.

Planety radí i varují

Sleva na předplatné

Předplatné Týdeníku SPIRIT

 

E-Shop

Již čtete 25 let

Fotografie 0016

Inzerce týdne

Inzerce aktuální týden

 

 

2219816
DnesDnes335
VčeraVčera639
Tento týdenTento týden335
Tento měsícTento měsíc12341

Partnerské weby