Arthura Conana Doylea znají mnozí jako spisovatele, duchovního otce nesmrtelného detektiva Sherloka Holmese. Už méně se ví o tom, že Doyle byl nadšeným spiritistou, který často na seancích plnil úlohu média. V březnu 1928 se jedna taková seance konala v domě paní Hinchcliffové, a to na přání jejího manžela, kapitána W. R. Hinchcliffa, který se 13. 3. téhož roku vydal z letiště Cranwell ve východní Anglii na cestu přes Atlantik. Při této cestě zmizel a žádost o spiritistické sezení sdělil své manželce prostřednictvím jiné spiritistky, jisté paní Earlové. Při seanci kapitánův duch sdělil pomocí média – spisovatele Doylea, že nová vzducholoď, označená jako R 101, která se právě stavěla, neunese zátěž. Podobné zprávy předával v průběhu následujících měsíců na seancích několikrát. Také požádal, aby o nedostatcích stroje informovali jeho starého přítele Johnsona, který měl při prvním letu vzducholodí plnit úlohu navigátora. Hinchcliff poslal poslední varování v době, kdy už byla vzducholoď R 101 ve vzduchu a blížila se k Francii. Tvrdil, že ji může zachránit jenom zázrak.
Vzducholoď R 101 byla dílem konstrukční firmy Airship Guarantee Company, stejně jako obdobný typ, označený R 100. Obě vzdušné lodi měly obsah 140 000 krychlových metrů vodíku a kromě vlastní váhy 90 tun měly nést ještě dalších 60 tun nákladu a cestující. Byla to luxusní plavidla, která měla zvýšit prestiž Velké Británie i ve vzduchu. Vzducholoď R 101 byla hotova koncem září 1930. Její první cesta měla vést až do Indie. 4. října se vzducholoď vydala na cestu. Přeletěla Londýn, kanál La Mance a dosáhla francouzského území u Dieppe. Poslední zpráva, která byla ze vzducholodi zachycena, byla odeslána asi dvacet kilometrů jižně od města Abbeville. V severní Francii její cesta skončila strašlivou katastrofou. Vzducholoď R 101 se zřítila blízko Beauvais a v jeho troskách zahynulo všech 48 cestujících a s výjimkou šesti mužů i celá posádka. Ti se ke svému štěstí nenacházeli jako ostatní v hlavní kabině lodi.
Úřední vyšetřování konstatovalo, že vzducholodi ubýval plyn, dostala se do klesajícího vzdušného proudu, ztratila výšku a zřítila se. Dva dny poté (samozřejmě bez jakékoli spojitosti se vzducholodí) se konala v National Laboratory of Psychical Research v západním Londýně, kterou provozoval Harry Price, schůzka s panem Conanem Doylem. Médiem byla paní Eileen Garettová a pokusu se dále účastnili australský novinář Ian Coster a stenograf. Po zahájení seance se náhle stav paní Garettové změnil. Začala plakat a volat jméno Irving nebo Irvin. Posléze prohlásila: „Kabina vzducholodi byla už od počátku pro výkon strojů příliš těžká, zvláště střední část. I stroj byl těžký. Musela proto pětkrát na základnu, hnací síla byla příliš malá.“ Potom pokračovala hlasem plným napětí: „Náš pohon je slabý, chybně vypočítaný. Informovat kontrolní stanoviště… Ten nápad s novými pohonnými motory je zcela šílený. Jedna pohonná jednotka je defektní… Olejová pumpa ucpaná… Uhlovodíkový systém je chybný, strašlivě chybný… Letíme příliš nízko, stejně jako při zkušebních letech, příliš malé vrtule. Vstřikování paliva nedostatečné, vzduchová pumpa selhala, chlazení docela špatné… Přídavný motor již nelze použít. Letecké stroje jsou prostě příliš těžké a náklad příliš velký pro takový dlouhý let… Příliš mnoho váhy, příliš, příliš… Rychlost nedostatečná, loď se povážlivě kolébá… Silné tření na vnějším plášti, rozdírá se… Nemůžeme stoupat… Všechny pokusy marné, nezískáme už výšku… Pro tak dlouhý let je počasí příliš špatné… Vnější plášť je zcela provlhlý a příď lodi znepokojivě klesá. Není možné znovu nabrat výšku. Jsme zcela bezmocní. Téměř jsme se otřeli o střechy Achy… Držíme se směru železniční trati.“
Jak se ukázalo při pozdějším oficiálním vyšetřování, mezi hlavní závady na lodi a příčiny neštěstí patřily příliš těžká a málo elastická plachta, chybně umístěná střední část stroje, nadměrná váha apod. Zdá se, že v tomto případě, a na tom se později shodli i novináři, interpretovalo médium hlas kapitána H. Carmichaela Irvinga. O tři týdny později se v noci probudil ve svém domě major Oliver Villiers z civilního ministerstva letectví, přítel zesnulého kapitána vzducholodi R 101. Slyšel známý hlas. Kapitán Irving s ním chtěl hovořit, ale nešlo to. Proto se Villiers, mimochodem nepřítel spiritismu, se sebezapřením zúčastnil další seance s paní Garettovou. Konala se 31. října 1930 a z rozhovoru pana Villierse s přítelem prostřednictvím média byl pořízen obsáhlý záznam. To, co se od něj Villiers dozvěděl, je šokující. Srovnání s pozdější analýzou vyšetřovací komise dokázalo, že všechny údaje ze spiritistické seance, až do nejmenších podrobností, jsou pravdivé. I do dnešního dne je vše velkou záhadou.
(nag)

Planety radí i varují

Sleva na předplatné

Předplatné Týdeníku SPIRIT

 

E-Shop

Již čtete 30 let

Fotografie 0016

2273031
DnesDnes688
VčeraVčera1235
Tento týdenTento týden4442
Tento měsícTento měsíc5280

Partnerské weby