Dokázala pohnout dějinami. Je vlastně dítě, odvážná, mystická, hrdinka a vlastenka, prostá dívka. Tam, kde léta troskotali nejlepší muži a vojevůdci Francie, zvítězila Johanka z Arku s takovou přesvědčivostí, že i půl tisíciletí po její kruté smrti výsledky jejích svrchovaně rozumných politických činů vypadají jako nejpřekvapivější zázraky. Zjeví se snad v nejstrašlivějším okamžiku dosavadní francouzské historie. Stoletá válka s Anglií vstupuje na počátku 15. století do třetí – pro Francii kritické – fáze. Země je rozklížena občanskou válkou – Burgunďané spolu s Angličany ovládnou téměř celý sever Francie i s Paříží, k nepřátelům se kloní i jihozápad země. Jediná bašta brání vstup do samého srdce království – město Orléans na Loiře. V předjaří roku 1429 však už statečným obráncům města dochází dech, pomoc nepřichází. Jejich zatím nepomazaný král – vlastně teprve dauphin Karel VII. – je nerozhodný, bázlivý, lenivý a rozmařilý. Slaboch. Jenže prostí Francouzi jeho anglického rivala a příbuzného jako vládce zoufale nechtějí.
Pasačka a proroctví
Co může pomoci ve chvíli, kdy všechno rozumné a racionální selhává? V březnu roku 1429 se u královského dvora v Chinonu objevuje dívka – trvá na tom, že se musí setkat s dauphinem Karlem VII. Je „statná, má poněkud snědší pleť a neobvyklou sílu, její vystupování je však mírné a hlas ženský,“ píší dobové kroniky. Selská dcerka, pasačka, která vodila na pastvu dobytek svého otce. Je jí 17 let a od dětství se všude kolem ní ve vesnici Domrémy mluví o utrpení království, do něhož krutě vtrhli cizinci. A také o proroctví – Francii má zachránit panna. Negramotná, ale velice zbožná Johanka slýchá nebeské hlasy – ve „velikém světle“ spatří i archanděla Michaela, který ji spolu se svatou Kateřinou a Markétou vyzve, aby se vypravila za dauphinem a osvobodila Orléans.
Já jsem vojevůdce
Podivuhodné je už to, že prostá venkovská dívka na své cestě za Karlem VII. přesvědčí velitele ve městě Vaucouleurs, aby ji oděl do mužského brnění a v doprovodu šlechticů vypravil za následníkem trůnu. I Karel VII. pochopitelně zná proroctví a je zbožný. Ale to by samo o sobě nemohlo stačit. Podstatná je jasná logika, naléhavost a politická rozumnost jejích úmyslů. Chce osvobodit Orléans, protože toto symbolické vítězství by Francouzům konečně dodalo sebedůvěry. Ale také pomazat Karla v Remeši, korunovačním městě francouzských králů. Jedině pomazání olejem z posvátné nádoby mu může zajistit legitimitu. A Karel ji uvěří, Johanka plna důvěry ve svůj úděl vyzývá mocnou anglickou armádu k odchodu z Francie: „Králi anglický, neučiníte-li tak, pak vězte, že já jsem vojevůdcem a ať se kdekoli ve Francii střetnu s vašimi lidmi, donutím je odejít po dobrém či po zlém…“
Triumf v Remeši
Stačí jí pouhých osm dní, aby osvobodila trpící Orléans. V brnění, s mečem, korouhví s vyšitými liliemi a slovy Jhesus Maria pak v čele malého vojska vytáhne na Remeš ležící hluboko v nepřátelském území. Skromně přechází všechny rány pod pás, které jí uštědřuje uražená ješitnost vojáků – šlechticů, udivuje svou odvahou, pohotovou taktikou a úspěšnou strategií. A řada zkušených vojevůdců mění názor – její taktika energických frontálních útoků proti bráněným pevnostem i agresivní použití dělostřelectva se napříště stanou jedním z hlavních trumfů francouzských válečných tažení. A Johanka triumfuje – necelých pět měsíců jí stačí k tomu, aby po sérii úžasných vítězství stanula 16. července 1429 v Remeši. Den poté je Karel VII. slavnostně korunován. Johanka ještě stačí Burgunďanům a Angličanům poradit, aby zastavili bratrovražedný boj a raději se společně s Francouzi vydali na křižáckou výpravu proti Saracénům. „Přála bych si, aby se Bohu, mému Stvořiteli, zalíbilo, kdybych nyní odložila zbraně a odebrala se za otcem a matkou…“ povzdechne si ještě a vyráží na další tažení.
Posvěcená vražda
Jenže situace je už úplně jiná – Karel je po korunovaci na koni a zbývá ještě dost nepřátel z řad vysoké šlechty, kteří Johance závidí. Tažení na Paříž končí trpkým ústupem – Karel jí odmítne dát posily. Oslabená a neblahým tušením prodchnutá Johanka se nevzdává, bojuje dál a jinde. Zrada však číhá všude – v potyčce ve městečku Compiegne se za ní zavřou městské brány a Burgunďané Johanku zajmou. Její osud je zpečetěn. Pro Angličany je čarodějnicí – kdo jiný než ďábel jí mohl pomoci k tak zdrcujícímu vítězství? Je třeba ji vymazat ze světa – a tomu může pomoci jen církev. Posvěcenou vraždou se její vítězství stanou svatokrádeží. A tak 75 soudců – církevních i laiků – usvědčuje mladou dívku v řetězech. Johanka při líčení, které trvá celých pět měsíců, všechny šokuje svou inteligencí a důvtipem. Je ale předem rozhodnuto – dne 30. května roku 1431 končí strašnou smrtí v plamenech na hranici v Rouenu. Je jí 19 let. Bránu ke konečnému vítězství Francie ve stoleté válce však už otevřela dokořán. A Karel VII.? Pro její záchranu neučinil nic a s její rehabilitací čekal 15 let. Církevní svatosti se Panně orleánské dostane až na přelomu 19. a 20. století.
(nag)

Planety radí i varují

Sleva na předplatné

Předplatné Týdeníku SPIRIT

 

E-Shop

Již čtete 25 let

Fotografie 0016

Inzerce týdne

Inzerce aktuální týden

 

 

2183367
DnesDnes176
VčeraVčera516
Tento týdenTento týden2397
Tento měsícTento měsíc10306

Partnerské weby