Doubravská hora (393 metrů nad mořem) , zalesněný znělcový vrch východním směrem od Teplic, patří k neodmyslitelným charakteristickým siluetám celého zdejšího okolí. Doubravská hora byla odedávna rovněž opředena tajemnem. Ke kopci nad Teplicemi se váže řada nejrůznějších pověstí o pohanském obětišti, pokladech a v pozdější době rovněž o tajemných rytířích i podzemních chodbách.
Z hlediska strategické obrany býval vrch zřejmě opevněn již dříve, než tady ve druhé polovině 15. století postavil Jan Illburk z Vřesovic hrad, nazývaný Novým zámkem nebo také Doubravskou horou. Hrad patří mezi ty, u nichž je přesně znám rok vzniku, neboť jeho výstavbu na vrcholu hory povolil král Vladislav Jagellonský. Doubravská hora se pak stala centrem panství, které se v 16. století spojilo s teplickým. Na přelomu 16. a 17. století Vilém Vchynský hrad zcela přestavěl na pevnost a vyzbrojil toto místo patřičným vojenským arzenálem. Právě odtud měla také vést tajná chodba dolů pod hrad a přes celé údolí až na několik kilometrů vzdálený hrad Kyšperk v Krušných horách.
Za třicetileté války se o hrad sváděly urputné boje mezi císařským, saským a švédským vojskem, neboť se jednalo o mimořádně strategické místo. Aby se zabránilo dalším obléháním a obsazení pevnosti nepřítelem, který odtud s oblibou podnikal loupeživé výpravy, přikázal po třicetileté válce nový majitel teplického panství Maxmilián Aldringen spálit hradní věže a odbourat část opevnění. Na příkaz krajského hejtmana pak byly v roce 1655 zbořeny i další části a hrad tak zůstal v troskách a rozvalinách, kam se nesmělo vůbec chodit. Až teprve od konce 18. století došlo ke zpřístupnění Doubravské hory pro veřejnost a o dalších sto let později vznikla na zbytcích hradních rozvalin budova výletní restaurace.
Doubravská hora se vyskytuje v mnoha prastarých příbězích, legendách a pověstech, často zahalená rouškou různých záhad i strašidelných jevů, neboť vždy přitahovala a budila pozornost mnoha dobrodruhů, romantiků, zrovna tak jako turistů. Údajně se měl v těchto místech kdysi dávno nacházet s duchy obcující pohanský chrám a obětiště s magickým působením, později dokonce i klášter. Pověstí a romantických příběhů se k Doubravské hoře vztahuje skutečně mnoho. Hora své jméno údajně získala podle Doubravky - dcery pohanského žrece. Svého času tady měla sídlit též mocná čarodějnice, která nadpřirozeným působením ovládala celé okolí. Měla mít neobyčejné magické i čarodějnické schopnosti, takže viděla daleko do minulosti i budoucnosti. Snad se právě ona zasadila společně s jinými duchy a mocnými bytostmi z jiných dimenzí, že se hora stala prokletou. Tuto možnost mnozí buď nevnímali, nebo ji přehlíželi, což se pro nejednoho stalo osudným. Prokletí hory pak může zrušit jedině květ čarovné růže, která patří k velmi vzácným, neboť vykvétá pouze jednou ze sedm roků.
Pověstnou se stala též tajemná podzemní chodba, kderá měla z Doubravské hory vést na Supí horu a hrad Kyšperk v oblasti Krušnohoří. Údajně právě tudy měli lidé prchat před nebezpečím. Struktura chodby však byla nějakým způsobem narušena a ztrácela se v jakési časové transcendentální bráně, v neznámém paralelním světě či v jiné dimenzi. Někteří, co se tudy vydali, totiž nikdy nedošli k cíli, ani se nevrátili a nikdo je už nespatřil. V pozdějších letech zřejmě vlivem zemětřesení, otřesů a sesuvů půdy došlo ještě k zasypání chodby, takže se stala neprůchodnou. Ještě ve 20. století se někteří snažili chodbu prozkoumat a poodhalit její tajemství, ale z bezpečnostních důvodů došlo k jejímu zazdění a zapomnění.
V různých pověstech o Doubravské hoře se též hojně vyskytují duchové a strašidelné přízraky. Kdysi sloužila u teplického panstva na hradě stará služebná. Jednoho letního večera, když už všichni ulehli, zůstala v kuchyni a domývala nádobí. Byla v dobrém rozmaru, pobroukávala si, a tak nezaregistrovala, že se náhle neslyšně otevřely dveře kuchyně a jimi vstoupila mladá dáma. Až v jedné chvíli, kdy ji práce přinutila, aby se obrátila, ustrnula úlekem, ale rychle se zase vzpamatovala. Stačila jen říci:"Milostivá slečna se zdržela na procházce?", když postava stále se přibližující neustále rostla a zvětšovala se, až tu pojednou dýchla prudce služce do obličeje a beze stopy zmizela. Služebná se z události natolik polekala, že musela ulehnout, obličej jí otekl a za několik dní zemřela.
S obratností až zcela nevšení dokázal "převlékat kabát“ jeden z majitelů Doubravské hory - Vilém Vchynský. V roce 1618 se přidal k odbojným stavům, v roce 1620 zase naopak na stranu císaře Ferdinanda II. Roku 1624 sice musel odejít ze země, ale brzy se vrátil, aby pak pomáhal Albrechtovi z Valdštejna budovat armádu. Když však Sasové v roce 1631 hrad na Doubravské hoře dobyli, zajali pana Viléma a odvezli jej do Drážďan. Rozhodně se k němu ale nechovali jako k běžnému zajatci, takže vděčný pan Vilém nabídl zase saskému kurfiřtovi, že z řad vlastních lidí zesílí na Doubravské hoře saskou posádku. Císař mu však jeho počínání nezapomněl, takže majitel hradu Vilém Vchynský byl nakonec zavražděn společně s Albrechtem z Valdštejna roku 1634 v Chebu. Duch pana Viléma se pak měl zjevovat i na Doubravské hoře společně s dalšími duchy a strašidly.
Podle dochovaných pověstí spí v nitru Doubravské hory rovněž tajemní rytíři, kterým se říká Sedmispáči. Však také potůček na úpatí hory býval občas zabarven odpadem z podzemních stájí. Pověst praví, že až se jednou lidem povede nejhůře, vystoupí tajemní rytíři z hory a přijdou na pomoc. Na kopci leží mnoho kamenů, na kterých jsou otišteny podkovy koní, kteří patří zakletým rytířům. Kdysi byla Doubravská hora obehnána zdí, ze které zbyla jen vrata a později jen patrný kamenný vjezd. Toto místo má ještě i dnes střežit každou noc od půlnoci do jedné hodiny velký bezhlavý muž.
PAVEL KOVÁŘ

Planety radí i varují

Sleva na předplatné

Předplatné Týdeníku SPIRIT

 

E-Shop

Již čtete 25 let

Fotografie 0016

Inzerce týdne

Inzerce aktuální týden

 

 

2128306
DnesDnes488
VčeraVčera851
Tento týdenTento týden3093
Tento měsícTento měsíc21799

Partnerské weby