Dokonalá akustika v rozsáhlých amfiteátrech starého Řecka a Říma zůstává zatím tajemná. Odborníci tvrdí, že tehdejší architekti dokázali využívat „zákonů akustiky“, ovšem blíže to většinou neupřesňují. Přitom diváci v první řadě slyšeli stejně výborně jako v řadě vzdálené desítky metrů od herců. Navíc byly slyšet jen hlasy aktérů, ovšem prostředí potlačovalo tzv. šumy spojené s pohyby diváků apod. Hledají se různá vysvětlení akustického zázraku, počínaje vánkem, který trvale vál z jeviště do hlediště. Jiní badatelé tvrdí, že zásluhu na tom má zpěvnost staročeštiny a také zesilující efekt masek, kterými si tehdejší herci zakrývali obličej. Oblíbenou se stala teorie, že zvukové vlny se odrážely od geniálně nastavených řad sedadel. Tuto hypotézu nedávno podpořily závěry důkladných experimentů, jejichž dějištěm se stal amfiteátr v řeckém Epidauru, který existoval již ve 4. stol. př. n. l. Velkou stavbu z vápencových bloků proměřovali odborníci pomocí ultrazvukových vln a výsledky zpracovávali do numerické simulace. Frekvence nižší než 500 Hz se šířily málo, zatímco zvuky s vyšší frekvencí postupovaly až do nejvzdálenějšího místa bez utlumení, někdy dokonce zesílené.
(ngn)

Planety radí i varují

Sleva na předplatné

Předplatné Týdeníku SPIRIT

 

E-Shop

Již čtete 25 let

Fotografie 0016

2237384
DnesDnes489
VčeraVčera833
Tento týdenTento týden1322
Tento měsícTento měsíc13449

Partnerské weby