Tajné chodby bychom našli v podzemí téměř každého hradu nebo tvrze. Sestávaly z malých světniček a sklípků spojovaných nízkými chodbami. Sloužily jako útočiště ve válkách, únikové a přístupové (zásobovací) cesty, jako skrýše majetku a také jako žaláře. Pod starými městy se prostírají jako bludiště, většinou bývají zasypané a zazděné. Jejich délka je proměnlivá, Od několika málo metrů až po kilometry. Často ústily v blízkém lese, mívaly maskované vchody ze studní (Špilberk). V pověstech bývají především sídlem strašidelných bytostí a místem, kde jsou skryty poklady.
Specifickými podzemními chodbami byly jihomoravské lochy. Bývaly budovány už od středověku kvůli neustálým a nenadálým vpádům uherských a asijských plenitelů. Později byly zdokonaleny pronásledovanými novokřtěnci – habány a od nich pravděpodobně pochází i jejich pojmenování (z německého loch – díra).
Procházejí pod selskými domy nebo v jejich blízkosti. Často spojují sklepy s opevněným kostelem či tvrzí. Vedou také pod náves nebo k potoku a do lesů. V Kloboukách u Brna směřují ze selských stavení pod silnici k potoku. Z bývalého radničního sklepa objevili loch vedoucí pod náměstím směrem k faře. V Nenkovicích jde pod návsí, protíná studni a ztrácí se ve sklepě sousedů.
Vchody bývaly úzké, často ze sklepa a maskované obvykle vinným sudem. Bývají maximálně 20 až 30 metrů dlouhé, podle pověstí jsou však některé z nich až několikakilometrové. Občas se v nich přišlo i na sedící lidské kostry.
(toh)

Planety radí i varují

Sleva na předplatné

Předplatné Týdeníku SPIRIT

 

E-Shop

Již čtete 25 let

Fotografie 0016

2237378
DnesDnes483
VčeraVčera833
Tento týdenTento týden1316
Tento měsícTento měsíc13443

Partnerské weby