Na Plzeňsku se zachovaly pověsti o velice podivném strašidle, zvaném Roden, Raden nebo Raduš. Bývá líčen jako nevzhledný skřet s dlouhýma špičatýma ušima, kozí bradkou a z úst vyčnívajícími křivými zuby. Po sklepeních hradu Radaně prý s velkým hřmotem vozí kolečko plné kolomazi. Na Plzeňsku a Rakovnicku se dodnes zednickému kolečku říká lidově radvanec. Možná je to symbolické přirovnání k původnímu loukoťovému slunečnímu kolu, které po nebi táhl zapřažený kozel. Radvanec (radovanec) byl i staročeským druhem velkého koláče, natřeného na povrchu kolomazí – švestkovými povidly. Rod je uzavřený kruh pokrevně spřízněných příbuzných, narodit se znamená nově vstoupit do tohoto kruhu, radit se – jednat v kruhu (kolem ohně, sloupu či kulatého kamene – stolu), radovat se – točit se v povznášející euforii v kruhu, vlastně tančit…
Roden je tedy vládce kruhů a nebeských kol, možná původní bůh, který byl s nástupem křesťanství zahnán z nebe do temných sklepení a degradován na zlého ducha. Je možné, že právě od Rodena je odvozen symbol růže, který vešel jak do erbu šlechtického rodu Vítkovů, tak do růžicových mystických oken gotických katedrál. Okvětní plátky divoké růže totiž symbolicky vyjadřují pohyb kruhových světů kolem centrálního bodu, který spočívá mimo čas ve věčnosti. Je to sám Bůh – nebo vědeckým jazykem řečeno nulový bod vakua. A také je to spící kráska Šípková Růženka, známá z mnoha evropských pohádek.
Rytmizovaný pohyb a zvuk dokážou tento spící bod aktivovat. Znalosti dávných rituálních technik byly zejména v Evropě tabuizovány, odsouzeny jako nepatřičné, dokonce násilně potlačovány. A přesto, i když byly zdánlivě zapomenuty, jejich otisk zůstal hluboko v kolektivním podvědomí lidstva. V krizových situacích jsou lidé přímo pudově puzeni k tomu, aby zaplnili prostor pohybem a zvukem. Masa lidských těl v ulicích, ovládaná jedinou společnou vůlí a jediným sugestivním rytmem je předzvěstí radikálních společenských změn. Vládci mají jen dvě možnosti – buď tvrdě narušit spontánně vznikající rytmus hned v samém začátku, nebo – což bývá mnohem účinnější – sami určit svůj vlastní rytmus, jakmile vycítí v davu „chuť tančit“. Co jiného jsou vojenské přehlídky, průvody, hromadná cvičení, kdy tisíce vykonávají jediný pohyb, než grandiózní ukázka snahy diktátorů zvládnout tuto sílu pro vlastní záměry a stát se „pány kola“. Když se jim to podaří, mohou jako onen legendární krysař vést celé národy do propasti a nikdo ze zúčastněných si to neuvědomí, dokud bude trvat magický vliv tance.
Proti nebezpečí hromadného rytmu má však lidstvo pojistný ventil: návrat k původnímu chaosu prostřednictvím karnevalového bláznovství, anarchie a vířivého třeštění. V karnevalovém období je vše relativizováno, rozbito, podrobeno zesměšnění – a magický proces vzniku hmotné reality z bezbřehého rezervoáru energie může začít znovu od nuly. A to je právě onen věčný cyklus smrti a znovuzrození, útlumu a oživení. Kolo se otáčí a mytický had požírá svůj vlastní ocas…
(vlab)

Planety radí i varují

Sleva na předplatné

Předplatné Týdeníku SPIRIT

 

E-Shop

Již čtete 30 let

Fotografie 0016

2274087
DnesDnes954
VčeraVčera790
Tento týdenTento týden5498
Tento měsícTento měsíc6336

Partnerské weby