Přesvědčen je o tom americký lékař Sam Parnia z New Yorku. Setkal se osobně s případy, kdy byl pacient resuscitován po třech či čtyřech hodinách od chvíle prohlášení za mrtvého. Lékaři se dlouho domnívali, že pokud trvá srdeční zástava déle než 20 minut, dochází k trvalému poškození mozku. Podle doktora Parnii se tomu dá zabránit odbornou reanimací a důkladnou postresustitační péčí ve spojení s moderními přístroji. Sam Parnia se domnívá, že nejdůležitější je správná síla a frekvence srdeční masáže, aby nedošlo k hyperventilaci pacienta. Mozek neumírá ihned poté, co se mu přeruší přísun kyslíku z krevního oběhu, pouze upadne do „spánkového“ režimu. Tím předchází vlastní formě rozpadu. Proces „probuzení“ mozku je rizikový, kyslík se v takovém stádiu může stát toxickým! Proto je vhodné v těchto případech srazit teplotu pacienta z 37 na 32 stupňů Celsia, což zabrání rozpadu mozkových buněk. Vize lidí, kteří přežili klinickou smrt (jasné světlo, mimotělní zážitky nad operačním stolem, cesta tunelem, andělské bytosti a podobně), jsou podle Sama Parnii způsobeny právě neurologickou aktivitou mozku, který se ukládá do „spánkového režimu“.
(xar)

Planety radí i varují

Sleva na předplatné

Předplatné Týdeníku SPIRIT

 

E-Shop

Již čtete 30 let

Fotografie 0016

2276520
DnesDnes975
VčeraVčera1180
Tento týdenTento týden975
Tento měsícTento měsíc8769

Partnerské weby