Jednou z velkých nástrah, které číhají na námořníky, je už od nepaměti led. Ať už se jedná o ten pobřežní, nebo plovoucí. Mnoho nešťastných lodí se dostává při své plavbě do spárů ledového království, ze kterého už není úniku. Asi nejznámější lodní trasa, na které číhá zmrzlé nebezpečí, je cesta mezi Evropou a Severní Amerikou – Great Circle Route. Svůj hrob tady nachází mnoho lodí. Tou nejslavnější, které se zmrzlá voda stává osudnou, je zaoceánský parník Titanic. Ten v roce 1912 vyplouvá na svou první plavbu jako tehdy největší dopravní loď. Srážka s ledovou krou si vyžádá 1500 lidských životů.
Expedice končí smrtí
Na ledovou masu, ale tentokrát u pobřeží, naráží také výprava britského výzkumníka sira Johna Franklina. Ten se v roce 1845 vydává na svou už několikátou výpravu do grónské oblasti. S sebou si bere lodě Erebus a Terror, 134 zkušených námořníků a zásoby na tři roky. Jeho cíl je jasný – objevit Severozápadní průjezd. Díky na tehdejší dobu modernímu vybavení lodí – parní stroje a lodní šrouby – nikdo nepochybuje o úspěchu expedice. Naposledy je loď spatřena ještě ten samý rok v Baffinově zálivu. Potom jako by se po ní zem slehla. Británie čeká dva roky a pak vysílá záchranný tým, který se vrací s nepořízenou. Během následujících deseti let se na stejné místo vrací ještě několik lodí, aby vypátraly ztraceného kapitána. Ale opět bez úspěchu. Záhadné zmizení si musí ještě několik let počkat na své vyřešení. To přichází v roce 1959. Podle získaných důkazů se lodě kapitána Franklina dostávají do ledové pasti, kdy je sevře pobřežní led. Ručně psaný dopis, který záchranářské týmy kupují od tamních Eskymáků, konečně prozrazuje osud kapitána Franklina a jeho posádky: „Několik členů posádky umírá hned na místě, mezi nimi i kapitán Franklin. Zbytek se vydává směrem na jih na zpáteční pochod.“ Cestu nikdo z nich nedokončí. Nedostatek jídla a vyčerpání zabíjí nakonec všechny. O tragické smrti členů posádky sice víme, ale co se stalo s loděmi Erebus a Terror? Jejich vraky se nikdy nenašly, ale existuje několik svědectví o jejich existenci. V dubnu roku 1851 vidí obě zamrzlé lodě v plovoucím ledu posádka kanadské lodě Renovation.
Duchové zničených lodí
Jakmile loď uvízne v ledové pasti, už pro ni není záchrana. Pomalu se pohybující ledové kry ji totiž bez milosti rozdrtí. Mezi námořníky se ale traduje legenda, že led někdy své zajatce propustí. Například v roce 1861 posádka americké velrybářské lodi George Henry tvrdí, že je pronásledována v Hudsonově úžině několik dnů vrakem Rescue, rozdrceného před několika měsíci pobřežním ledem. Poslední obětí zákeřného ledu se stává v roce 1959 dánská loď S. S. Hans Hedtoft. Stejně jako na Titanicu si její posádka myslí, že je nepotopitelná, a ledová kra ji posílá ke dnu hned při první plavbě. V mrazivých vodách Atlantiku se utopí 90 lidí. Moderní námořní doprava se ale už snaží proti ledovému nebezpečí chránit. Existuje institut International Ice Patrol. Ten vysílá letadla a ledoborce, aby mapovaly ledové masy. Pomocí počítačů se pak snaží odhadnout směr ledovce, aby mohli dát včasné varování projíždějícím lodím.
(nag)

Planety radí i varují

Sleva na předplatné

Předplatné Týdeníku SPIRIT

 

E-Shop

Již čtete 25 let

Fotografie 0016

Inzerce týdne

Inzerce aktuální týden

 

 

2184868
DnesDnes53
VčeraVčera536
Tento týdenTento týden53
Tento měsícTento měsíc11807

Partnerské weby