Píše se rok 1850. Karlu Frostovi, správci panství hraběte Adolfa von Ledeburg-Wicheln, nedává spát pahorek jihozápadně od vesnice Želénky. Místní lidé, většinou Němci, mu říkají Fuchshübel, což bychom mohli přeložit jako Liščí vrch. Frost je nadšeným stoupencem vědního oboru, který je v té době ještě v plenkách – archeologie. Tvar Fuchshübelu mu silně připomíná obrovskou okrouhlou pohanskou mohylu. Má průměr 40 metrů a nad okolní terén se vypíná do výše asi 2,7 metru. Navíc je obkroužen zhruba metr hlubokým příkopem. „Určitě je pod ním hrob nějakého velmože,“ uvažuje Frost. Nakonec povolá dělníky, aby z vrcholu pahorku vykopali do jeho nitra svislou šachtu.
Šperky v hrobové komoře
Zhruba metr pod úrovní terénu skutečně narazí na hrobovou komoru. Frost se nemýlil. Je to mohyla. Hrobová komora byla původně vyložena dřevem a čtyři dubové kůly v rozích podpíraly dřevěný strop. Kůly však dávno zetlely a strop se pod vahou hlíny sesul.
Na podlaze komory objevuje amatérský archeolog šest hrobů, tři prázdné a v dalších třech nachází zbytky lidských koster. Prostřední z hrobů však skrývá opravdový poklad. Kostra, patrně patřící ženě, má na krku 60 centimetrů dlouhý zlatý řetěz se zlatým medailonem složeným z jemných drátků. Na jeho přední straně je uložena antická kamej, pocházející ze 4. století našeho letopočtu. Nese podobiznu jednoho ze synů císaře Konstantina Velikého (273 – 337). Neznámý šperkař však kamej zasadil do medailonu až někdy v 9. století. U ramen pohřbené ženy, snad kněžny, jsou dva zlaté gombíky zdobené granulací (povrch šperku se zdobí drobnými granulkami drahého kovu).
Kříž na hlavě
Dalšími nalezenými šperky jsou tři zlaté náušnice, které však byly zřejmě zavěšeny ve vlasech, protože je Frost nalézá pod bradou a na hrdle zesnulé. „Dalším cenným předmětem z hrobu je pozlacená stříbrná plaketa s vytepaným motivem lovecké scény,“ poznamenává si Frost. Všechny šperky jsou původně uloženy v křemýžském zámku a dnes jsou součástí archeologických sbírek Národního muzea. Bohužel se však nedochovaly další cenné nálezy ze severočeské mohyly – zejména rukojeť nože ze slonoviny ovinutá pozlaceným stříbrným drátkem a kříž ze stříbrného plechu, původně položený na hlavě zemřelé ženy.
Byla to Moravanka ?
Kým vlastně byla? Už podle profesora Jana Erazima Vocela, který se s Frostovým objevem seznámil jako první, patří hrob k těm, „o nichž nemůže být pochybnosti, že ostatky pradávných předků na půdě české v sobě skrývají“. Ale teprve po odkrytí velkomoravských hradišť u Mikulčic a Starého Města u Uherského Hradiště v 50. a 60. letech 20. století je možné nález ze severočeské mohyly spolehlivě zařadit. Na Moravě jsou totiž nalezeny hroby vybavené podobnými šperky, a dokonce celé šperkařské dílny. Nemůže být proto pochyb, že zejména zlaté gombíky a náušnice ženy pohřbené na severu Čech pocházejí z Velké Moravy. Mohyla tedy nejspíš skrývala neznámou kněžnu, snad skutečně Moravanku, která se někdy v druhé polovině 9. století provdala za jakéhosi českého velmože. Současný archeolog Michal Lutovský zároveň ale připomíná, že „křížek na čele zesnulé mohl být součástí pohřebního závoje – šlo by o starý germánský zvyk a žena by tím pádem mohla být původem Bavorka či Alamana“.
Kdo ví…
(nag)

Planety radí i varují

Sleva na předplatné

Předplatné Týdeníku SPIRIT

 

E-Shop

Již čtete 30 let

Fotografie 0016

2252760
DnesDnes148
VčeraVčera662
Tento týdenTento týden810
Tento měsícTento měsíc8168

Partnerské weby