Sedmnáctiletá Susie Smithová, dcera doktora Greenleafa Smíthe, byla na konci 19. století varhanistkou ve Webster Hall v Lawrence, Massachussets. Byla velmi oblíbená a měla spoustu přátel. Při návštěvě sestry, která žila na rohu Cedrové a Franklinovy ulice v Denmarku ve státě Maine, náhle onemocněla. Jednoho dne – byla právě středa – procitla z hlubokého spánku a prohlásila: „Tatínku, byla jsem na svém vlastním pohřbu!“
Susie pohřeb popsala, sdělila i jména písní, které se na něm zpívaly. Jejímu chmurnému recitálu naslouchali rodiče, bratr a sestra. Nemocná dívka byla během celého dne zcela při smyslech, avšak v šest večer upadla do prudkých křečí. Její tvář pobledla. Přestala mluvit, zavřela oči a poté zemřela. Truchlící rodina se v slzách shromáždila kolem její smrtelné postele.
Uplynulo několik minut, když tu se k nevýslovnému překvapení všech přítomných ozval z pohybujících se rtů mrtvé dívky hluboký, chraplavý hlas.
„Masírujte jí obě ruce, jak nejsilněji to půjde,“ poručil okolostojícím.
Polekaní příbuzní uposlechli. Třeli a masírovali bezvládné paže, dokud další hlas nerozkázal: „Posaďte ji.“ Doktor Smith něžně posadil ubohé tělo své dcery, přičemž ho přidržoval zezadu. Dívka začala dýchat. Poté promluvil ještě jiný hlas: „Kdybych mohl otočit jejíma nohama tak, abych ji mohl posadit na pelest, byla by v pořádku.“
Doktor se snažil uposlechnout tohoto podivného pokynu, když tu náhle jakási neznámá síla zdvihla jeho samotného i tělo dcery do vzduchu a usadila je na pelest. V těle mladé dívky se nyní usídlila zcela jiná inteligence – tentokrát to byla inteligence veselá a živá, která se velmi podobala zesnulé dívce. Doktor se chystal zeptat, zda by dívčino tělo neměl raději položit, když je tato síla opět zdvihla do vzduchu. Doktora postavila na nohy a dívku, stejně bezvládnou jako před tím, vrátila zpět do postele.
Uběhlo několik minut a zmatená rodina čekala dál, plna smutku a nejistoty. Konečně pátý, mírný hlas započal rozhovor, který trval tři hodiny. Tento hlas oznámil, že tělo dívky ovládají duchové.
Po třech hodinách dívka upadla do spánku, který se podobal transu. Následujícího rána otevřela oči a šestý neznámý hlas se zeptal: „Kdo jsem?“ Rozrušený otec odpověděl: „Jsi Susie Smithová.“
„Ne, to nejsem!“ protestoval hlas. „Susie Smithová včera večer zemřela.“ Síla, která tělu vládla, pak totéž tvrdila po celý zbytek dne. Večer tělo dívky znovu upadlo do transu. V pátek ráno pak dívka před zraky znavené rodiny opakovaně ztrácela vědomí a ještě několikrát se s jejím tělem děly podivné věci. V poledne pak ležela opět bez života.
V přesvědčení, že jeho dcera je již konečně mrtvá, dal doktor Smith příštího rána připravit tělo k pohřbu a přenést do pokoje v přízemí domu. Truchlící příbuzní se shromáždili, aby rozhodli, zda bude zesnulá dívka převezena domů do Lawrence, či zda budou její ostatky pohřbeny v Maine, kde zemřela.
Ztišenými hlasy o té záležitosti hovořili, když tu náhle, jak později přísahali, do ztemnělé místnosti vešel přízrak Susie Smithové. Zřetelně byly slyšet její kroky. Řekla jim: „Přímo na Schoul Hillu. Hned u silnice.“ Poté se přízrak rozplynul.
Přání, které přízrak Susie vyslovil, rodina respektovala a Susie Smithová byla pohřbena v Denmarku ve státě Maine na kopci náležícímu k místní škole.
(nag)

Planety radí i varují

Sleva na předplatné

Předplatné Týdeníku SPIRIT

 

E-Shop

Již čtete 30 let

Fotografie 0016

2310501
DnesDnes107
VčeraVčera869
Tento týdenTento týden976
Tento měsícTento měsíc17427

Partnerské weby