V evropské kultuře měl prsten vždy svůj význam. Jeho upadnutí před oltářem věštilo novomanželům zradu a rychlé zlomení přísahy. Viníkem měl být ten z nich, komu prsten upadl z chvějících se rukou. Dvě třetiny mužů nosí prsteny stále, jen každému čtvrtému kroužek na prstu překáží při řízení automobilu, cvičení nebo jiných mužských činnostech.
Tohoto manželského symbolu se vzdá jen málo žen. Ba i ty, které v zaměstnání musí mít prsty bez ozdob, si nasazují prsten ihned, když hodiny ukazují konec pracovní doby.
Někdy se stává, že ukradený nebo v nouzi prodaný prsten se vrací ke svému majiteli. V rodině mé přítelkyně se vzpomíná na událost z dob okupace, když dědeček nuceně pobýval mimo domov a babičku nouze donutila prodat snubní prsten - těžký, zlatý, masivní, uvnitř s vyrytým monogramem manžela. Měsíc po skončení války, ještě dříve než se jí muž vrátil domů, nějaký cizí člověk zastavil babičku vycházející z kostela a nabídl jí výměnu v nouzi prodaného prstenu za mužský oděv a boty. Babička souhlasila, dala mu oděv a boty ze skříně manžela a ještě přidala i čepici.
Existuje mnoho předsudků, zvyků, obřadů ve vztahu ke svatebnímu prstenu. S jeho pomocí je možné věštit budoucí potomstvo, jeho počet, lít věštící vosk v předvečer svátku Ondřeje, zaklínat štěstí, aby rychle poslalo životního druha, když se na Štědrý večer dá prsten pod polštář.
Malá tříska ze zlatého prstenu bývala součástí milostných mixtur a nemluvňata, trpící křečí, byla koupána v bylinkových odvarech, do kterých se na chvíli ponořil svatební prsten matky.
Vlastní prsten by se neměl dávat na prst jiné ženy, protože to ohrožuje manželské štěstí. Není radno také vytvářet nové manželské prsteny ze starých, protože pokud někdejší manželský pár prožíval těžkosti, nesnáze, ty se pak mohou přesunout i do života nového manželského páru.
Ve Francii se věřilo, že dívka, která chce získat vyvoleného muže, mu musí dát víno s přídavkem odvaru bylin nasbíraných ve svátek Antonína, patrona vzájemné lásky, s malým zlomkem zlata z prstenu šťastné nevěsty.
Symboly lásky a oddanosti
Výměna svatebních prstenů před oltářem začala až ve středověku, nejprve u lidí zámožnějších, kteří si mohli dovolit drahé prsteny koupit. U šlechtických rodů muž vkládal na prst vyvolené erbovní signet na znamení příslušnosti k nové rodině. Svatební prsteny monarchů byly posázeny brilianty.
Do našich dob se zachoval svatební prsten jagellonský, věnovaný Barbaře Radivilové králem Zikmundem Augustem: masivní zlatý kroužek ozdobený briliantem, symbolem stálé lásky; rubínem, symbolem náruživosti, a smaragdem, symbolem dokonalé věrnosti. Dvacetipětiletá královna byla pochována s tímto prstenem v kryptě vilenské katedrály. Když byl ve třicátých letech nalezen sarkofág Barbary, vrátil se tento symbol manželské lásky do pokladu Zikmunda na Vavelu v Krakově.
Prsteny se smaragdem se často vyskytovaly v době renesance. Tento kámen chránil manželku před pomluvou a dotěrnými nápadníky a muže činil odolnými před vnadami krásných žen. Od doby baroka se začaly na vnitřní stranu prstenů vyrývat jména manželů, datum svatby, případně i různé nápisy jako Srdce moje a tvoje, ať Bůh spojí oboje atd.
V sentimentálním 19. století začal zvyk, že když někdo z manželů zemřel, zbývající (většinou žena) si dávat na levý prsteník oba prsteny. Stávalo se, že zoufalá vdova povlékala oba prsteny černým emailem a uprostřed oba prsteny spojoval malý křížek.
V posledních desetiletích přišly do módy prsteny úzké, lehce vypouklé, hladké. Posledním výkřikem módy jsou z bílého zlata, nebo spojené ze tří kovů: zlata, symbolizujícího lásku, stříbra, které symbolizuje přátelství, a platiny, ta je symbolem stálosti citů. Prsteny se dávají na prsteníky za zvuku svatebního pochodu a jsou tak jako kdysi znakem vzájemné lásky, věrnosti a spojení.
(hen)

Planety radí i varují

Sleva na předplatné

Předplatné Týdeníku SPIRIT

 

E-Shop

Již čtete 25 let

Fotografie 0016

Inzerce týdne

Inzerce aktuální týden

 

 

2202373
DnesDnes351
VčeraVčera540
Tento týdenTento týden2047
Tento měsícTento měsíc12123

Partnerské weby