Dvanáct kilometrů jihovýchodně od francouzské vesnice Rennes le Chateau se tyčí hora Pic de Bugarach a při výšce 1230 metrů je z ní rozhled dokola po celé krajině. Podle výpovědi židovských návštěvníků se Pic de Bugarach k nerozeznání podobá hoře Sinaj v Palestině. V narážce na tuto skutečnost říkává monsieur Henri Buthion, který byl až do roku 1993 vlastníkem usedlosti Bérangera Sauniéra: „Na hoře Sinaj sestoupil Pán mezi lidi. Chcete-li vy vystoupit mezi bohy, jděte na Pic de Bugarach!“
Dvě stovky svědků tajemných objektů
Světelné jevy, které se čas od času objevují nad horou, jsou přímo klasickými projevy UFO. V roce 1978 vidělo údajně až dvě stě svědků nad horou zářící diskovité objekty. V poslední době zde ale také byly pozorovány objekty tvaru trojúhelníku a lichoběžníku. Někteří svědci si jsou jisti, že tělesa u hory přistála a záhadným způsobem zmizela. Místní policie tenkrát údajně našla „stopy přistání“ ve formě zabarvené půdy a kulatých spálených ploch trávy.
Badatelé zjistili, že hora má něco jako auru nebo energetické pole, a sice ve formě světelných záblesků, které připomínají blesky při bouři. Tyto světelné jevy začaly vždy kolem 21. hodiny a trvaly do časných ranních hodin. Z dotazů na meteorologických stanicích vyšlo najevo, že v této době nebyly v oblasti Razes bouře, takže atmosférické příčiny světelných jevů je možno vyloučit. V blízkosti Pic de Bugarach byly na noční obloze také pozorovány létající, oranžově svítící koule o velikosti tenisového míčku. Doba pozorování trvala vždy zhruba 5 až 8 minut. Struktura a pohyb těchto objektů se v žádném případě nepodobaly obyčejné helikoptéře nebo letadlu.
Světelné kanony
Jako další jev je třeba uvést silné světlo, které jedné noci vycházelo z vrcholku La Pique Grosse (části masivu Pic de Bugarach, přístupné pouze s horolezeckou výstrojí) po dobu asi pěti minut. Bílé světlo bylo velmi ostré a svou intenzitou připomínalo takzvané světelné kanony nebo protiletecké reflektory. Na tomto jevu bylo pozoruhodné, že paprsek světla nevykazoval žádný rozptyl, naopak byl silně ohraničený, což připomíná pevná masivní světla známá z pozorování UFO. Navíc bylo vidět, že světlo pulzovalo v určitém rytmu, který vyvolával asociace Morseovy abecedy. Téměř s jistotou lze vyloučit možnost, že by se na neschůdném vrcholu nacházeli v uvedenou dobu lidé, kteří by vyvolali popsaný světelný jev použitím reflektorů nebo jiných přístrojů.
Vedle pozorování těchto světel stojí za zmínku ještě zážitek francouzského spisovatele Jeana Markalea. Při jedné z jeho toulek po okolí Rennes le Chateau navštívil i malou osadu Monthoumet v blízkosti Pic de Bugarach. Markale líčí, že během svého pobytu v maličké vesnici měl pocit, jako by se pohyboval mimo obvyklé dimenze prostoru a času. Spisovatel je přesvědčen, že lidé v Monthoumetu existují v jiném, tedy paralelním světě nebo v paralelní dimenzi. Tyhle jeho pocity potvrdili svými vlastními zážitky i někteří další lidé.
Monthoumet opravdu vypadá jako místo, kde se skutečně „zastavil čas“, což se mimo jiné projevuje i anomáliemi na kompasu. Stejné odchylky se objevují i na Pic de Bugarach, a dokonce se stává, že i nejmodernější hodinky nejlepších značek zde vykazují nepřesný chod.
Svět Agartha
Atmosféru Monthoumetu připomíná také zpráva lékaře dr. M. Doreala, který v roce 1931 objevil na Mount Shatsa – vyhaslém vulkánu v Kalifornii – místo ve stylu mayské kultury. Doktor Doreal se prý tenkrát stal v tomto cizím světě na pár hodin hostem záhadných bytostí. Místní obyvatelé o nich říkají, že vystupují do Mount Shatsa a zase vystupují. Jejich zmizení je prý někdy doprovázeno zářivě modrými záblesky.
Z Tibetu a severní oblasti Indie jsou známy četné zprávy o podzemním paralelním světě Agartha. Vstoupit do tohoto světa se prý dá nedaleko Karakorumpases, ale i pod chrámem Pottala ve Lhase.
Různí evropští cestovatelé dokonce tvrdili, že byli hosty ve světě Agartha (nebo Sambhala, jak se tato podzemní říše také někdy nazývá). Byli mezi nimi, mimo jiné, ruský geograf, filozof a umělec Nicolas Roerich, zakladatelka theosofie Helena Blavatská a francouzská cestovatelka Alexandra David-Neelová. Všechna tato vyprávění provokují k některým otázkám:
Existuje v okolí Rennes le Chateau také přístup do nějakého jiného světa? Skrývá se zdroj záhady uvnitř Země, nebo za ní stojí nějaká nepozemská civilizace?
Takové otázky jsou čistou spekulací. Mohl by to dokreslovat následující příklad. Řád templářů měl v okolí Rhedae šest komturií, mezi nimi i pevnost Le Bezu a další opevněné sídlo v Champagne sur Aude. Velký počet komturií na relativně malém území dokazuje velký zájem řádu o Rennes le Chateau.
Po zničení řádu ve Francii v roce 1307 zůstali templáři z Razes pod vedením preceptora Raimunda Guardii z Mas-Dieu sice volní, ale přišli o svůj společný majetek.
V roce 1318, čtyři roky poté, co jejich poslední velmistr Jacques de Molay nalezl smrt v Paříži na hranici, třináct bývalých templářů z preceptorce Mas-Dieu beze stopy zmizelo. Rolnící z Vallée de Bezu tvrdí, že právě tam templáři za záhadných okolností zmizeli do podzemí.
Znamená to snad, že oněch třináct templářů poté, co ztratili svou pravou vlast, řád a poznali, že zde už nemají co pohledávat, prostě přešlo do jiného, paralelního světa, do jiné „reality“? To by vysvětlovalo, proč ti, kteří přišli na stopu tajemství Rennes le Chateau, se snažili tam také zůstat. To platí ostatně dodnes, protože místní lidé včetně úřadů nevidí „pátrací akce“ cizinců v oblasti kolem Rennes Chateau vůbec rádi.
Historie záhady začala před více než tisíci lety. Zjevně ještě není zdaleka u konce. Existují nejrůznější varianty představ a zároveň nezodpovězených otázek souvisejících s tím, co by se mohlo skrývat v podzemí tamního regionu. Co když je tam utajená výroba neznámé zbraně či výzkum nových technologií? Ve jménu čeho má být taková výroba utajována? Jsou jejími nositeli lidé, nebo tvorové z vesmíru, kteří zde přistáli a vytvořili si zde výzkumnou základnu? Je to historicky uzavřená kapitola, nebo stále trvající záhadný fenomén?
V dubnu 1996 zničil horlivý hledač pokladů sochu Osmodise v místním kostele. Neznámý vandal roztříštil soše lebku a pravou paži. Dnes už je Osmodis zrestaurován a sedí od té doby pod plexisklem. Těžko říci, jestli někdy pomůže objasnit některé ze záhad tohoto kraje.
(vlab)

Planety radí i varují

Sleva na předplatné

Předplatné Týdeníku SPIRIT

 

E-Shop

Již čtete 25 let

Fotografie 0016

Inzerce týdne

Inzerce aktuální týden

 

 

2128234
DnesDnes416
VčeraVčera851
Tento týdenTento týden3021
Tento měsícTento měsíc21727

Partnerské weby