Když se ozvou tato tři slova v radiopřijímači, je jisté, že se někdo ocitl v ohrožení života, potřebuje pomoc. Jak je toto tísňové volání účinné? Tak třeba jen v roce 2008 podnikla Americká pobřežní stráž více než 24 000 záchranných akcí. Přitom byl zachráněn život 4 910 lidem, což je v průměru 13 osob denně, pomoc byla poskytnuta více než 31 000 lidem v ohrožení.
Tísňové volání v minulosti
Když v roce 1588 námořníci ztratili kontrolu nad lodí Santa Maria de la Rosa ze španělské Armady, použili jako tísňový signál výstřely z děla. Loď se potopila a není známo, zda se někdo zachránil. V jiných případech námořníci signalizovali ohrožení vztyčením určitého typu vlajky. I dnes platí mezinárodní úmluva, že loď, která vyvěsí bílou vlajku s červenými úhlopříčkami, volá o pomoc. V šedesátých letech 18. století začali námořníci používat vizuální signalizační techniku, které se říká semaforová abeceda. Signalista držel v každé ruce vlajku a rukama napodoboval různé pozice hodinových ručiček. Každá znamenala konkrétní písmeno nebo číslo. Vlajky, výstřely z děla a vizuální signály měly smysl ale pouze tehdy, byl-li někdo v dohledu či doslechu. Jinak měla posádka malou naději na to, že nějaká pomoc dorazí.
Účinnější tísňové signály
Ve čtyřicátých letech 19. století Samuel Morse vynalezl kódování, které umožňovalo posílat po drátě zprávy ručně ovládaným telegrafním vysílačem. Když telegrafista stiskl spínač vysílače, na druhém konci vedení byl zaznamenán elektrický signál. Morse přiřadil každému písmenu a číslici jedinečnou kombinaci krátkých a dlouhých zvuků - teček a čárek. Na moři se k posílání vzkazů kódovaných morseovkou nepoužívaly zvuky přenášené telegrafem, ale jasné světlo. Krátký světelný signál symbolizoval tečku, delší čárku. Brzy pak námořníci začali používat jednoduchý a jednotný tísňový signál SOS, který se skládal ze tří teček, tří čárek a tří teček. Proč byla vybrána písmena SOS? Bylo snadné je vysílat i zaznamenat. Způsobů, jak vyslat tísňový signál i na větší vzdálenost, stále přibývalo. V roce 1901 Guglielmo Marconi vyslal poprvé radiový signál přes Atlantský oceán. SOS se už dalo vysílat pomocí radiových vln a nebylo nutné používat paprsků světla. Stále však nešlo využít k tísňovému volání mluvené slovo. Poprvé se lidský hlas nesl éterem v roce 1906, když se Reginaldu Fessendenovi podařilo odvysílat program, jenž se skládal z mluveného slova a hudby. Námořníci vybaveni radiopřijímačem mohli Fessendenovo vysílání zachytit až ve vzdálenosti 80 kilometrů. V roce 1915 vyvolalo ještě větší nadšení živé vysílání mezi Arlingtonem v americkém státě Virginie a Eifelovou věží v Paříži. Šlo o vzdálenost 14 000 kilometrů. A jistě si dovedete představit radost námořníků na lodi S. S. America v roce 1922, kteří se 600 kilometrů od pobřeží účastnili první radiové komunikace mezi lodí a pevninou.
Jednotný tísňový signál
Ve 20. a 30. letech minulého století se začal radiový přenos hojně využívat k běžné verbální komunikaci. Vzhledem k tomu, že posádky lodí mluví různými jazyky, bylo nutné formulovat tísňové volání tak, aby mu rozuměli všichni. V roce 1927 bylo proto na Mezinárodní rediotelegrafní konferenci rozhodnuto, že se jako mezinárodní tísňové volání použije slovo „Mayday“. Třikrát se opakuje proto, aby bylo jasné, že se jedná o tísňové volání, předešlo se záměně s jiným slovem. Výraz Mayday pochází z roku 1923 od Fredericka Stanleye Mockforda (1897 - 1962). Jako radiotelegrafista na Croydon Airport v Londýně byl požádán, aby vymyslel jednoduchý termín pro stav nouze. Navrhl slovo „Mayday“ z francouzského m´aidez (pomoz mi). A způsoby komunikace se stále vylepšují. Dnes máme globální navigační systém a radiostanice jsou standardním vybavením lodí.
(kýr)

Planety radí i varují

Sleva na předplatné

Předplatné Týdeníku SPIRIT

 

E-Shop

Již čtete 25 let

Fotografie 0016

Inzerce týdne

Inzerce aktuální týden

 

 

2203291
DnesDnes80
VčeraVčera594
Tento týdenTento týden2965
Tento měsícTento měsíc13041

Partnerské weby