Ing. Josef Schrötter patří mezi naše přední psychotroniky. S týdeníkem SPIRIT spolupracuje již velmi dlouho. Prakticky většinu svého života zasvětil práci pro železnici, kromě sedmiletého období, které strávil v bance (1993–2000). Vyučil se elektromechanikem sdělovacích a zabezpečovacích zařízení, poté pracoval ve Střední dráze v Olomouci a v Šumperku. Dálkově vystudoval střední průmyslovou školu – obor sdělovací a zabezpečovací techniky v dopravě, Vysokou školu dopravní v Žilině a Bankovní institut – Vysoká škola. Působil na Federálním ministerstvu dopravy, Ústředním ředitelství ČSD, Generálním ředitelství ČD a ve společnosti AŽD Praha s.r.o.. Nyní je v penzi a žije v obci nedaleko Kladna. Léčitelství, psychotronika, psaní, ale i malování a historie železnic jsou jeho celoživotními koníčky.
Jaká byla vaše cesta k léčitelství a psychotronice?
U nás v rodině se nikdo touto problematikou nezabýval. V patnácti letech s prstýnkem na řetízku jsem hádal, kolik kdo má nebo bude mít dětí a ono mně to fungovalo. Tenkrát o psychotronice nikdo nevěděl. Moje první seznámení s člověkem, který se zabýval alternativní medicínou, bylo zhruba v mých osmi letech. Tehdy maminka jela do Horky nad Moravou, kde byl jeden farář, který dělal irisdiagnostiku. Maminka tam šla se svými zažívacími problémy a vzala mě s sebou. Ptala se pana faráře: „Nemohl byste se také na Pepíka podívat?“ Vidím to jako dnes, když mi strčil lupu před oko, ani jsem nedýchal, a on povídal: „Ten váš chlapec má rozšířené srdce.“ To byla diagnóza. Nikdo nevěděl, co to vlastně je. Šlo to se mnou celé dospívání, kdy rodiče a všichni příbuzní říkali: „Pepa nesmí dělat těžkou práci a nemůže běhat. On má rozšířené srdce.“ Až ve dvaačtyřiceti letech jsem šel na kontrolu - na echografie - sono srdíčka. Tento příběh jsem vyprávěl doktorce, co to dělala. A ona mi nakonec řekla: „Víte, že ten pan farář měl pravdu? Vy totiž máte střední srdeční stěnu silnější.“ Tak jsem se konečně dozvěděl, co ta moje diagnóza znamená.
Pak jsem se dostal do Šumperka, kde žije můj kamarád Ing. Aleš Rumler. Aleš dělal koncem 70. let v kulturním zařízení města Šumperka přednášky. Měl již virgulku, s jejíž pomocí určoval, kdo spí a nespí v geopatogenní zóně. Nedlouho potom začaly v Uničovském kulturáku semináře, které organizoval Luboš Hrdlička. Jezdili tam přednášet Janča, Kožíšek, Žert, Paseka a jiní skvělí lidé. A tam jsme se scházeli. Nejprve jsem začal s hledáním vodních pramenů a geopatogenních zón. Moc mě lákalo léčitelství, ale ono to není tak jednoduché někomu jen tak říci nějakou diagnózu nebo sáhnout na člověka. Asi tak za tři roky jsem do toho opatrně vstupoval. Zpočátku jsem objížděl energetický obal těla a hledal anomálie. Pořád jsem věděl, že to chci dělat jinak, ale nevěděl jsem jak. Až jednou jsem v televizi viděl Karla Kožíška, jak dělá diagnózu automatickou kresbou. Okamžitě mi došlo, že to je to, co hledám.
Uvažoval jste někdy, že byste mohl být psychotronikem a léčitelem naplno tak, aby vás to uživilo?
Pořád to dělám jako koníčka. Nikdy jsem se touto činností nechtěl živit. Svoji profesi železničáře jsem také miloval. Nechtěl jsem přijít o svého koníčka a nechtěl jsem od rána do večera poslouchat nářky klientů. Nikdy jsem si nemyslel, že jsem zachráncem lidstva. Pokud to bylo v mých silách jak fyzických, tak psychických, abych mohl pomoci, tak pomůžu. Ale řada lidí se mně ptala, proč to nedělám jako svoji hlavní profesi. Na to je jednoduchá odpověď: „Lidi, pochopte, to bych se musel k vám chovat jinak. Musel bych se chovat ekonomicky, protože bych platil daně, kancelář, elektriku atd. To by potom bylo třeba za daleko větší honorář. Je jasné, že cena u lidí rozhodovala. Když jsem ještě bydlel v Praze, dvakrát týdně odpoledne po práci jsem míval poradnu – v paneláku na Barrandově (od 16 do 21 hodin).
Jaký máte názor na léčení rakoviny alternativní medicínou?
Můj kamarád Aleš Rumler mi vždycky říkal, že rakovina je „sviňa“. Každá je jiná a je nebezpečná. Zde pracují zvláštní vesmírné zákony. Tak, jako je to v pohádce Dařbuján a Pandrhola, když smrťák říkal: „Když stojím u hlavy, tak s tím nic nedělej a když budu v nohách, tak si dělej, co chceš.“ A to je přesně ono. Dobrý léčitel sám cítí, jestli smí nebo nesmí na dotyčného jedince sahat. Případně si to může ověřit kyvadlem. Pokud si nejsem jist, tak se zeptám nahoru: „Otče, pokud je to vůle tvá, ať energie proudí, pokud to není vůle tvá, ať energie neproudí“. A věřte, že to funguje.
Kdy jste začal literárně tvořit?
Na druhém stupni Základní školy mne učitelka češtiny zvala do jiných tříd, abych tam předčítal své slohové práce. Pak jsem v sedmé třídě začal psát třídní časopis. Na učilišti jsem psal verše a hrál divadlo. Do skutečných novin jsem začal psát po vojenské základní službě. Moje první kniha byla technická a vyšla v roce 1988. Pak jsem začal psát do nových časopisů esoterických, no a samozřejmě jsem psal do odborných časopisů technických. V řadě knih o železnici mám několik kapitol. První kniha z oblasti alternativní medicíny vyšla na podzim roku 2012 pod názvem: „Cesty do třetího rozměru s léčivými obrázky“. Letos v září pak vyšla moje další kniha: Studánka zdraví a léčivé 3D mandaly“. Psaní je pro mne trochu jako droga. Nyní mám rozdělané další dvě knihy. Všechno má svůj čas.
Jak se k vaší činnosti staví vaši kritici?
V roce 2009 mi Český klub skeptiků Sisyfos udělil stříbrný bludný balvan za rozvíjení a propagaci psychotroniky a za osobitou léčitelskou aktivitu. K tomu říkám, považoval jsem to vlastně za svoje ocenění, poněvadž když někomu začínáte vadit, tak asi něco umíte a znamenáte. Podívejte se, jak se naplnily do detailu všechny fantazie Julese Verna. Proto nyní dělám řadu experimentů, abych prokázal vliv lidské bioenergie na hmotu živou i neživou.
Děkujeme za rozhovor
(hen)

Planety radí i varují

Sleva na předplatné

Předplatné Týdeníku SPIRIT

 

E-Shop

Již čtete 25 let

Fotografie 0016

Inzerce týdne

Inzerce aktuální týden

 

 

2203288
DnesDnes77
VčeraVčera594
Tento týdenTento týden2962
Tento měsícTento měsíc13038

Partnerské weby