Ve středních Čechách, na Hvožďansku, se vyprávěl chmurný příběh o troufalém děvčeti. Při večerním draní peří se panna dušovala, že nezná žádný strach. Aby to dokázala, odešla na malý hřbitůvek, kde mezi hroby potkala hubenou ženu s bílým šátkem na hlavě. Je to jedna z kamarádek, sleduje, jestli jsem na ten hřbitov opravdu došla, pomyslela si dívka. Sebrala jí šátek z hlavy a vrátila se zpátky do chalupy mezi ženy. Chtěla šátek vrátit, ale nikomu nechyběl. Až v noci se ozvalo klepání na okno. Venku stála ta bledá žena ze hřbitova a žádala svůj šátek. Dívka jí ho podala pootevřeným oknem. „Stíny nebožtíků tě pozdravují,“ řekla noční návštěvnice při přebírání šátku. Dívka prý do týdne zemřela, před smrtí se nad jejím lůžkem objevil divný stín, kymácel se ze strany na stranu. Nejprve nad lůžkem a poté i na zdi v místnosti.
Ne nadarmo se stíny spojujeme obavy, chmury. Říkáme přece, že se člověk plouží jako stín (mátoha), v historii se zmiňujeme o stinných stránkách. Upíři se podle legend neodráželi v zrcadlech, ani nevrhali stíny, protože jimi sami byli. Vstupovat do podobné společnosti se lidem rozhodně nevyplácelo...
(nov)

Planety radí i varují

Sleva na předplatné

Předplatné Týdeníku SPIRIT

 

E-Shop

Již čtete 25 let

Fotografie 0016

Inzerce týdne

Inzerce aktuální týden

 

 

2218363
DnesDnes19
VčeraVčera556
Tento týdenTento týden2760
Tento měsícTento měsíc10888

Partnerské weby