Zázrak v Krupce - Bohosudově
Na místě současného jezuitského areálu v Krupce - Bohosudově se měl už před dávnými časy odehrát jeden ze zázraků, který předurčil další události. Tehdy zde ovšem ještě nestálo nic z toho, co sem nyní jezdí obdivovat turisté a milovníci památek z celé Evropy. Na zdejších jižních svazích Krušných hor nebyla nikdy nouze o výskyt zmijí, zvláště v dřívějších časech. V těchto místech pak jakási dívka žala trávu, když v tom se jí náhle kolem ruky ovinula jedovatá zmije, která hrozila uštknutím. Dívka se značně vylekala a v pocitu hrůzy i bezprostředního ohrožení vykříkla prosebně jméno Panny Marie. V tom okamžiku z blízké lípy vyšlehly záhadné paprsky, které hada omámily, takže spadl z dívčiny ruky, aniž ji stačil uštknout a odsyčel kamsi pryč. Jak se zjistilo, v dutině stromu se nacházel mariánský obrázek, který tady schovaly jeptišky, prchající z kláštera ve Světci. Jednalo se totiž o neklidnou dobu husitských válek, kdy došlo k bitvě u nedalekého Ústí nad Labem. Svatý obrázek pak lidé přenesli do Krupky, ale druhý den se znovu objevil na původním místě v lípě. To se pak opakovalo několikrát za sebou, takže díky tomuto znamení bylo nakonec rozhodnuto, aby právě tady došlo k postavení dřevěné kaple, která se stala jakýmsi prvním předchůdcem pozdějšího velkého areálu světového věhlasu.

V čase adventu...
Podle jiné pověsti se na hřbitově u kaple sv. Wolfganga v Horní Krupce, zejména v čase adventu, občas objevuje průvod duchů zemřelých. Tito duchové pak směřují do kaple na strašidelnou mši. V žádném případě ale nesmějí být nikým rušeni, neboť pak by narušitel nemusel vyváznout se zdravou kůží. V kapli je uložen smírčí kříž, starý před 500 let, původně stojící poblíž vchodu do svatyně. Staré prameny uvádějí, že kdo se kříže o Vánocích dotkne, ten najde klid ve své duši.

Přízraky na hradě Krupka
V areálu zříceniny hradu Krupka najdeme kamenný náhrobek Sabiny z Vřesovic s latinským nápisem: "Generosa domina Sabina" - urozená paní Sabina. Tato Sabina byla dcerou Volfa z Vřesovic, který Krupku získal v roce 1547 do zástavy. Podle pověsti zemřela Sabina ještě velmi mladá žalem pro rytíře, kterého moc milovala a kterého dal její otec zrádně zabít. Vždy, když od její smrti uplyne sto let, vydá se Sabina jako přízrak na cestu hradním areálem, bloudí mezi zříceninami, pláče a hledá svého milého.
Další zdejší pověst vypráví zase o přízraku zámecké paní, která tady po nocích se svými sloužícími počítá peníze. Pak usedne do psího spřežení a odjíždí na další dva hrady, které kdysi vlastnila - na Kyšperk a na Doubravskou horu.

Libušin tanec
Nad městem Krupkou se zdvihá vrch, nazývaný Libušin tanec, a čtvrť pod ním se dodnes jmenuje Libušín. Podle pověsti se ve svém proroctví zmínila kněžna Libuše též o Krupce. Svého času se právě na zmíněném vrchu měl údajně za měsíčních nocí zjevovat a vysedávat její duch, obklopený přízračnými tančícími vílami.

Mše duchů v kostele sv. Prokopa
Bylo to o adventu, když se jedna selka z Růžového údolí u Krupky chystala na ráno do kostela sv. Prokopa v nedalekých Kirchlicích na "roráty". Protože tato mše začínala vždy velmi brzy ráno, šla si lehnout dříve, aby nezaspala. Když se probudila, ručičky na hodinách stály a ještě byla tma. Avšak ze strachu, aby nezaspala, vydala se raději už na cestu. Netušila však, že se teprve blíží doba půlnoční.
Když přicházela ke kostelu, již z dálky viděla, že jde přece jenom pozdě. Kostel byl již osvětlen svíčkami, vrata otevřena a bylo již skoro plno. Proto si sedla do poslední lavice, aby nerušila ostatní v pobožnosti. Otevřela zpěvník a chtěla začít zpívat, když ji náhle přepadla jakási úzkost. Rozhlédla se kolem sebe a uviděla samé známé tváře. Ne však tváře těch, s nimiž se denně stýkala, ale tváře sousedů a sousedek, kteří byli již dávno pochováni. Chtěla utéct, ale nemohla se hnout z místa. Konečně se přiblížil závěr, při němž jí nejbližší sousedka neustále dávala znamení, aby co nejrychleji odešla. Zvedla se tedy k odchodu a sotva došla ke dveřím, byla mše skončena. Rychle se ještě ohlédla a krev jí ztuhla v žilách, neboť všichni umrlci se k ní kvapem blížili. Nečekala už na nic a dala se na útěk. Když se dostala k hřbitovním vratům, podařilo se jednomu z nebožtíků dostihnout ji a chytit za plášť. Shodila tedy plášť a vrhla se za hřbitovní vrata. V tom okamžiku odbíjely krupské hodiny jednu po půlnoci. Světla v kostele zhasla, dveře se hřmotně zavřely a žena stála sama ve tmě. Když šli lidé ráno do kostela, našli na každém hrobě útržek z pláště, který selka se sebe v poslední chvíli shodila. Ta byla však vystrašena a rozrušena tak silně, že musela ulehnout, těžce onemocněla a brzy zemřela.

Zakletí starci na Supí hoře
Hradu Kyšperk se též říkávalo Supí hora, neboť v těchto místech měli sídlit zakletí ptáci. Kolem vedla známá cesta z Čech do Saska, kde na nepohodlné cestě byli cestující nejednou vystrašeni různými přízraky. Podle pověsti se tu jednou za sto let o Vánocích objeví šest zakletých starců, čekajících na své vysvobození a nalezení věčného klidu. V té době se také zřícenina hradu zaskví v plné nádheře. Kdo sem zabloudí právě v takový okamžik, může se nechat pohostit, ale nesmí zapomenout patřičně poděkovat obřadným způsobem. To se ale zatím nikdy nestalo, a tak se starci pokaždé promění v černé supy, odletí do noci a hrad získá opět podobu zchátralé ruiny.

Krásná Běla na Kyšperku
Za zimních bouřlivých nocí, kdy meluzína kvílí, by se měl každý zřícenině hradu Kyšperku vyhnout na sto honů. V takovém nečase totiž po okolních lesích prochází se svým velkým černým psem, jako divoká lovkyně, krásná víla Běla. Její vzhled je ovšem pouze pozlátkem, neboť ve skutečnosti se jedná o zlou a zákeřnou čarodějnici, která se každého snaží uštvat k smrti.
PAVEL KOVÁŘ

Planety radí i varují

Sleva na předplatné

Předplatné Týdeníku SPIRIT

 

E-Shop

Již čtete 25 let

Fotografie 0016

Inzerce týdne

Inzerce aktuální týden

 

 

2128214
DnesDnes396
VčeraVčera851
Tento týdenTento týden3001
Tento měsícTento měsíc21707

Partnerské weby