V historii světa dinosaurů jsou prázdná místa, nálezy jejich ostatků jsou i geograficky rozmístěny nerovnoměrně. Zachovalé fosilie máme jen z prostředí, které bylo pro fosilizaci vhodné - těla zapadla do bahna močálů, tvor byl v okamžiku smrti pokryt vrstvami sopečného popela. Další stopy po dinosaurech zvětraly, případně je skrývají hlubiny Země. A tak není divu, že se objevil i názor, že dinosauři vytvořili inteligentní rasu. Jaroslav Mareš v knize Záhada dinosaurů píše: ,,Naše znalosti historie dinosaurů jsou nepředstavitelně útržkovité. Známe spíše jen jednotlivé body na časové přímce, oddělené od sebe dlouhými úsečkami neznáma. V těchto nepředstavitelně dlouhých časových obdobích mnoha milionů let se mohlo stát ledacos. Vznik, vývoj a pád inteligentního dinosauřího druhu, existujícího třeba i jeden nebo dva miliony let (což je zhruba doba vývoje člověka), mohl zůstat dodnes před námi skryt. A etapa civilizace se počítá jen na tisíce let. Z hlediska paleontologie je pravděpodobnost jejího objevu přesně v místě, kde se před několika desítkami milionů let nějakým způsobem projevila, hledáním pověstné jehly v kupce sena. Je nutno si také uvědomit, že pokud dinosauroidi opravdu existovali, nemuseli jít naší cestou vytváření technické civilizace. Mohli se rozvíjet netušeným způsobem především po psychické stránce a žít v harmonii a souladu s okolní přírodou.''

Tajemné stopy z Texasu
Historie těchto stop začala v roce 1908, kdy se nad Paluxy přehnala prudká bouře. Na skalním podkladu se pod odplaveným sedimentem objevily podivuhodné šlépěje z období křídy. Táhly se v délce 30 metrů, zřetelně křižovaly větší stopy jiných dinosaurů. O těchto stopách kreacionističtí vědci dlouho tvrdili, že jsou důkazem společné existence člověka a dinosaurů na naší planetě. Jaroslav Mareš ve výše zmíněné knize napsal: „Jde o stopy několika větších dinosaurů, které jsou kříženy stopami opravdu se značně podobajícím lidským tím, že jsou ploskochodné, tzn. že ten, kdo je vtiskl před desítkami milionů let do měkké půdy, se při chůzi opíral o zem celým chodidlem včetně paty. Někdy se tak plížili i draví dinosauři při přibližování se ke kořisti a bylo již nalezeno mnoho takových jejich stop, ale ty byly blízko sebe a dokazovaly, že nešlo o běžný pohyb. U stop od Paluxy Greek ze spodní křídy tomu bylo jinak. Jejich původce kráčel dlouhým pevným krokem a jeho stopy vedly téměř v přímce. Podle některých paleontologů to dokazovalo plně vzpřímenou postavu bez ocasu, neboť žádné známky jeho otisků nebyly nalezeny.“

Dinosauři byli úspěšnější než savci
To, že dinosauři byli během své existence úspěšnější než savci, je dnes více než jasné. Dnešní dravci jsou podle nich mírnými ovečkami. Dinosauři se dokázali rychle adaptovat na změny prostředí, byli aktivnější, pohotovější a rychlejší. Vytvořili mnoho forem, vzlétli do vzduchu a dodnes se tam vyskytují ve formě ptáků. Savci v mnoha případech jen méně dokonale kopírovali to, čeho dinosauři dosáhli před nimi. A tak každého napadne: jak je možné, že dinosauři nevytvořili inteligentní formu podobnou člověku? Vždyť k tomu v dlouhém období svého dominantního postavení na Zemi měli tolik příležitostí. A víme jistě, že takovou formu nevytvořili?

Dino sapiens
Odpůrci myšlenky, že by mohli dinosauři vytvořit inteligentní formu, se oháněli různými důvody - malým mozkem, nedostatkem času atd. Dlužno dodat, že vývoj nových druhů dinosaurů probíhal neobyčejně rychle, téměř naráz. Nečekaně se prý objevila nová forma, především zcela nevídaná. Jaroslav Mareš ve své knize napsal: „Náhlé zvětšení mozku jakoby skokem a vývoj tvora s mozkem odpovídajícím velikosti mozku člověka nebo i větším by pro ně nemělo být problémem, potřebnou vývojovou plasticitu k tomu měli. Navíc je třeba podotknout, že se někdy zcela nesprávně kalkuluje s relativní velikostí mozku vzhledem k hmotnosti těla. Mozek potřebný k vedení zaoceánské lodi nemusí být větší než ten, který ovládá závodní vůz formule 1. Jednotlivé dinosauří druhy měly přesně tak velký mozek, jaký ke svému životu potřebovaly. Pokud z nějakého důvodu (například obranného) nemohli mít větší hlavu - jako například stegosaurus - řešili umístění nervového centra jeho rozdělením.“
V roce 1977 americký vědec Carl Sagan prohlásil, že by se z troodona (tehdy se mu říkalo mladším synonymem stenonychosaurus) mohla vyvinout na Zemi dominující inteligence, kdyby dinosauři nevyhynuli. Jeho populární kniha vyvolala celou řadu příběhů science fiction, které líčily další osudy dinosauří populace, které přežily osudovou katastrofu mezi druhohorami a třetihorami. V roce 1981 kanadský paleontolog Dale Russell, ředitel paleontologického oddělení Národního muzea přírodních věd v Ottawě, vytvořil spolu se sochařem Ronem Seguinem model inteligentního dinosaura. Co ho k tomu vedlo a jak na to šli, by dalo na další článek. Připomeňme jen, že během závěrečné části svrchní křídy mělo mnoho dravých dinosaurů mozek, který byl nejen relativně velký, ale hlavně vykazoval prudkou tendenci růstu svého objemu. Dale Russell prohlásil: „Troodon byl značně univerzálním typem, připomínajícím některými rysy kostry opice mnohem více než svrchnokřídoví malí savci, předchůdci primátů. Týkalo se to jak chůze po dvou, tak i funkce vratiprstu, který bylo možno postavit proti ostatním, a tak vytvořit chápavou ruku, i obrovských očí se vzájemně se překrývajícím vizuálním polem.“ Tedy inteligentní dinosaurus by se na rozdíl od člověka vyvinul z dravce. Jeho vzhled připomínal něco mimozemského.
A tak člověka mimo jiné napadá: není nakonec i člověk méně dokonalou kopií něčeho, co bylo již dávno a mnohem úspěšněji vytvořeno dinosaury?
(kýr)

Planety radí i varují

Sleva na předplatné

Předplatné Týdeníku SPIRIT

 

E-Shop

Již čtete 25 let

Fotografie 0016

Inzerce týdne

Inzerce aktuální týden

 

 

2219514
DnesDnes33
VčeraVčera639
Tento týdenTento týden33
Tento měsícTento měsíc12039

Partnerské weby