Letos uplynulo 6 let od cesty skupiny českých badatelů pod vedením Ivana Mackerleho (1944-2013) za záhadou tajemných jakutských kotlů. Jak to všechno začalo?
Badatelé a záhadologové se na počátku 90. let začali dozvídat o podivných událostech a nálezech v jakutské pustině. Údajně se z neobydlené tajgy ozývaly záhadné výbuchy, a to už od 20. a 30. let minulého století, jak dokládali ještě žijící svědci. Ale to nebylo všechno. Vyprávění o tajemných explozích se spojovaly s nálezy podivných kotlů na planině Viljuj. Objevilo se svědectví lovce, který putoval v období sucha v tajze. Když se pokoušel získat led, ukrytý pod vrstvou zeminy, nenašel led, ale načervenalý kovový zaoblený předmět, jehož okraje mizely ve zmrzlé půdě. V roce 1936 geolog M. P. Koretskij, který si vedl podrobné poznámky o svých cestách v oblasti řeky Olguydah, píše, že objevil rudé kupole, více než z poloviny "vrostlé" do země. Kupole byla z nějakého extrémně odolného materiálu, který nebylo možné probít ani z něj kus uříznout. V roce 1979 se ji pokusila najít expedice vyslaná z Jakutska. Jenže průvodce - starý lovec, který jako mladý muž kdysi doprovázel Koretského a několikrát kupoli navštívil, si po letech nemohl vzpomenout na cestu, protože, jak řekl, terén se dramaticky změnil. Existují ale i zprávy od lidí, kteří nejen že našli tyto kovové objekty, ale také do nich pronikli.
V zimě 1930 se starý vesničan Saveljev a jeho vnučka Zina vydali do vesnice Sjuldyukar. Cesta vedla přes pustou oblast. V oblasti Cheldjuz dědeček našel místo na spaní, kde už nejednou nocoval. Bylo to kovové stavení … Podle vzpomínek vnučky to byl "zploštělých rudý oblouk" se spirálovitým vchodem, za nímž byla spousta kovových místností. Tam strávili noc. Vnučka sdělila, že i když byl v noci třeskutý mráz, v těchto místnostech bylo teplo jako v létě. V 60. letech minulého století byl zaznamenán kuriózní příběh zaměstnance kožešinových farem Jeremina, který vzpomínal, jak se v polovině 20. let opakovaně během své dlouhé cesty na horním toku řeky Viljuj ubytoval se svými kolegy u velkého "kotle" ponořeného do permafrostu. I když "kotel" měl vchod, ani Jeremin, ani jeho kamarádi, se kterými lovil, do něj nikdy nevstoupili. Jednou však krutý mráz přivedl jejich kolegu na nápad vejít do kotle a strávit v něm noc. Promrzlý lovec se vydal na cestu ke "kotli", a Jeremin s druhým společníkem pokračovali v cestě do tajgy. Byli už docela daleko a chystali se na nocleh, když tu najednou z druhé strany, kde zůstal jejich společník, vyšlehl oslepující záblesk a zazněl rachot exploze. Jeremin měl až po sedmi letech opět příležitost se dostat do tohoto kraje. Mezi padlými stromy už stál mladý les, a na místě "kotle", ve kterém zůstal jeho přítel, zůstala jen okrouhlá bažina…
I když čeští badatelé, kteří šli po stopách těchto příběhů, skutečně našli okrouhlá jezírka s vypouklým dnem, oblast je natolik odlehlá, že na podrobný průzkum si zatím musíme ještě počkat…slk)

Planety radí i varují

Sleva na předplatné

Předplatné Týdeníku SPIRIT

 

E-Shop

Již čtete 25 let

Fotografie 0016

Inzerce týdne

Inzerce aktuální týden

 

 

2128459
DnesDnes641
VčeraVčera851
Tento týdenTento týden3246
Tento měsícTento měsíc21952

Partnerské weby