Více než tisíc let před naším letopočtem se v močálech a proláklinách dnešních mexických států Tabasco a Veracruz objevila pomalu odnikud záhadná a působivá kultura. Archeologové její význam srovnávají s úkazem sumerské civilizace. Dodnes neznáme jméno národa, který ji vytvořil, ale všeobecně ho nazýváme „Olmékové“ podle lidí, kteří tam dle Aztéků žili. Olmékové dokázali přemísťovat obrovské množství zeminy a kamene a budovali pyramidy vyšší než třicet metrů. Vytvářeli drobné jadeitové sošky, ale také kolosální kamenné hlavy o hmotnosti pětadvacet tun. Ale proč si tento tvůrčí lid vybral bažinatou nížinu s množstvím lagun, která byla zamořena různými nemocemi, kde se to hemžilo jedovatými živočichy? I dnes je tato oblast řídce obydlena. Věda byla upozorněna na výše zmíněnou kulturu teprve v minulém století, což dokazuje mimořádnou nehostinnost „kaučukové země“ Olméků.

La Venta
Pojem „La Venta“, kterým se označovala zvláštní oblast v přítokové oblasti Rio Tonalá, vstoupil do našeho povědomí teprve roku 1925. Helmut Tributsch v knize Záhadná fata morgána píše: „Tuto zásluhu si připsali archeolog Franz Elom a etnolog Oliver La Farge, kteří - přesně podle pokynů domorodců - pronikli od Rio Tonalá proti proudu přítoku Rio Blasilla do neznámého vnitrozemí. Dorazili k ostrovu dokonale obklopenému bažinami - k La Ventě. Přivítala je více než dvoumetrová postava vytesaná do kamenného bloku. Když od ní nakonec odvrátili svou pozornost, povšimli si asi pětadvacetimetrové pyramidy, po jejímž boku stály čtyři otesané kamenné monumenty a potom ještě dva další. V půdě vězel kamenný kolos, obroušený téměř do tvaru koule. Když po jeho okraji odstranili poddajnou zeminu, uviděli dvacet až třicet tun těžkou kamennou hlavu bez krku. Měla rozpláclý nos, naběhlé rty a zarputile buldočí rysy. Přes lebku byla natažena těsně přiléhající čapka, která zdobila výrazně protažené uši kolíčkem provlečeným ušním lalůčkem. Tyto pozoruhodné charakteristiky byly později objeveny i u mnoha jiných kamenných monumentů.“
A to nebylo všechno. V La Ventě byly nalezeny celkem čtyři obří hlavy. Jedna socha dokonce přesahuje na výšku čtyři metry, váží padesát tun a je ozdobena řadou přídavných postav. Socha zachycuje dvě různé lidské postavy a jednu z nich - kvůli výrazně zahnutému nosu a zřetelnému vousu na bradě - archeologové pojmenovali „Uncle Sam“. A tady si zase dovolím citovat z výše uvedené knihy: „Hlavy byly zdobeny bohatými péřovými čelenkami a rybí hlavou. Nad postavami se podle všeho vznášejí další malé bytosti. V jednom kamenném oltáři bylo vytesáno pět dětí, které se vyznačují lidskými i zvířecími rysy. V náručí je chová pět dospělých osob. Dětské postavy jsou chorobně znetvořené a opuchlé, což byly rysy, které byly zřejmě hluboko uctívány, protože se v umění Olméků vyskytují doslova na každém kroku a patří nejspíš k základům náboženství tohoto záhadného lidu.“
A mne dodatečně napadá - odlehlá oblast, znetvoření - nešlo snad o pokusy, které na Olmécích konaly nějaké vyšší bytosti?! Byla rovněž objevena socha sedícího muže s bradkou, kolem jehož hlavy se ovíjí chřestýš a jeho hlavu obepíná tlama jakési šelmy.
Ostrov je čtyři kilometry dlouhý a jen půldruhého kilometru široký. A na tomto malém prostoru bylo objeveno kolem devadesáti soch většinou zakopaných do země, přičemž celý ostrov je posetý náhrobky. Velkým překvapením byla 34 metrů vysoká pyramida, z jejíhož vrcholu vychází deset hlubokých žlábků. Podle Helmuta Tributsche dodnes nikdo netuší, co skrývá ve svém nitru. V těsném sousedství se nachází obřadní dvorana ohraničená bazalovými sloupy.
Helmut Tributsch napsal: „Když archeologové prozkoumávali severněji položený okrsek, zažili velké překvapení. Kolem roku 1000 př. n. l. tu byly zahájeny rozsáhlé přípravné práce v rámci budování teras. Z nevysvětlitelných důvodů stavitelé tohoto kultovního okrsku používali hlínu a písek pečlivě rozlišovaných barevných odstínů: růžové, červené a žluté. Podobně se uplatnily tisíce tun speciálně vybraných kamenných kvádrů, které byly podle všeho dopravovány až na stokilometrovou vzdálenost z pohoří u Los Luxtlas přes rozsáhlé močálovité oblasti.“
Jakou techniku Olmékové v oněch dávných dobách používali? A překvapení nebylo u konce. Archeologové narazili na 17 metrů dlouhý, 8 metrů široký a 20 metrů hluboký hrob. Byl vyplněn asi tisíci tunami nazelenalého polodrahokamu, dnes známého pod názvem serpentin, a to ve formě pečlivě uspořádaných a vzájemně dokonale překrývajících se dlaždiček.
Helmut Tributsch uvedl: „Spáry byly zaplněny barevnou hlínou. Tuto kamennou nádheru chránila před pohledy zvědavých lidí vrstva zeminy. Podařilo se odhalit tři obdobné mohutné plošiny, a navíc tři svého času zakopané mozaiky, z nichž každá sestávala ze 485 serpentinových bloků, pokrývající plochu asi pětatřiceti čtverečních metrů. Jsou na nich zobrazeny pracky zuřícího jaguářího božstva. Nikdo není schopen říci, jak se tohle obrovské množství polodrahokamů dostalo na bažinatý ostrov. Nejbližší naleziště, které by v daném případě mohlo přicházet v úvahu, se nacházejí v horách u Oaxaky, vzdálených dvě stě kilometrů.“
Co Olméky přinutilo k tomu, že žili v nehostinné oblasti uprostřed močálů? Profesor fyziky a spisovatel Helmut Tributsch se domnívá, že z ostrova musela vycházet síla, která ho předurčovala k tomu, aby byl hluboce uctíván. „Geologické poměry připouštějí závěr, že ostrov v bažinách se zrcadlil na obloze nebo se příležitostně vznášel nad obzorem. Zjevoval se tak bůh s tělem hada a ptačími péry. Proto se přímo nabízelo zasvětit mu chrámový okrsek přesně tam, kde se tento svět spojoval s oním. Nebylo tudíž logické ukládat k poslednímu odpočinku i nebožtíky právě zde, kde jejich hroby budou vzaty na nebesa?“

San Lorenzo
Ovšem ostrov La Venta není jediným místem, kde Olmékové zbudovali své stavby. Další pozoruhodná lokalita se nachází asi sto kilometrů jižně - je to San Lorenzo. Radiokarbonové datování nám napovídá, že se tu první stopy po Olmécích objevily kolem roku 1200 př. n. l.
San Lorenzo je asi 50 metrů vysoká a 1200 metrů široká plošina, navrstvená pomocí sopečné horniny a zeminy na rovné a pravidelně zaplavované savaně.
Helmut Tributsch zapsal: „Dodnes se nepodařilo zjistit žádný důvod praktického využití tohoto gigantického stavebního počinu. Hluboké a uměle vytvořené propasti lemují plošinu na severu, jihu a západě. Bylo na ní založeno dvacet rybníků. Archeologové narazili i na podzemní síť kanálů ve tvaru písmene U, vytvořených vzájemně propojenými kanály. Hmotnost dosud odhalených dvou set metrů kamenného komplexu byla odhadnuta na třicet tun. Několik set pohřebních mohyl, postavených přesně kolem severojižní osy, svědčí o tom, že plošina byla posvátným místem, kde lidé očekávali spojení s nebesy. Mohyly jsou obdélníkově uspořádány a obklopeny pyramidálními strukturami. Dosud bylo vykopáno asi pětasedmdesát kamenných monumentů, mezi nimiž byly i velkolepé sochy a typické olmécké obří hlavy.“

Původ Olméků
Vědci jsou přesvědčeni, že Olmékové byli prvním civilizovaným národem ve Střední Americe. Symboly božstev, zvěčněné na jejich kamenných oltářích, se ve Střední Americe běžně vyskytovaly ještě o dva tisíce let později. Někteří badatelé se vyslovili, že Olmékové pravděpodobně znali i primitivní písmo a kalendář. Ale největším nevyřešeným tajemstvím Olméků zůstává jejich původ. Vědecké výzkumy ztěžuje fakt, že kyselá půda ,,kaučukové země'' není schopna uchovat kosti. Ale četná výtvarná díla Olméků leccos naznačují. Třeba to, že se jedná o dva rozdílné typy lidí. Nejčastěji se vyskytují podsadité korpulentní postavy se silným krkem, krátkým plochým nosem, oteklými rty, pohrdavým pyskem a šikmýma asijskýma očima. Vzácnějším typem je „Strýček Sam“ se skobovitým nebo rovným nosem a vousem. Je mnohem větší a zpravidla štíhlejší...
(kýr)

Planety radí i varují

Sleva na předplatné

Předplatné Týdeníku SPIRIT

 

E-Shop

Již čtete 25 let

Fotografie 0016

Inzerce týdne

Inzerce aktuální týden

 

 

2219167
DnesDnes325
VčeraVčera498
Tento týdenTento týden3564
Tento měsícTento měsíc11692

Partnerské weby