Harpyje - známá bytost z antických bájí - napůl žena, napůl pták. Slovo harpyje je řeckého původu a v překladu znamená „uchvacuji“ - „rvu“. Harpyje byly zosobněním bouře a jejich původní poslání - unášet duše zemřelých do podsvětí. Ve středověku dostaly místo v pekle jako pomocnice ďábla. Amazonská harpyje nemá ani zdaleka tolik děsivých vlastností jako její starší mýtická jmenovkyně. Přesto je velmi obávaným predátorem pralesa a svým zjevem i chováním starověké chiméry budí výrazný respekt.
Gigantická šedobílá sova se žlutými pařáty útočí za bílého dne. Zjeví se znenadání mezi stromy jako tichý, zlověstný přízrak. Uchvátí svou oběť do pařátů a stejně neslyšně opět zmizí mezi stromy. Tento nejsilnější orlovitý dravec světa má rozpětí křídel přes 2 metry. Na člověka útočí výjimečně. V mnoha indiánských osadách je možné spatřit muže se strašlivými jizvami v obličeji, některé i slepé nebo bez oka v důsledku útoku harpyje. Za svá zranění si však mohou sami, protože je harpyje napadla při pokusu vybrat mláďata z hnízda. A měli štěstí, že útok přežili. Pařáty harpyje jsou vražednými zbraněmi stejně jako ostrý zobák a křídla. Takhle agresivní je samec harpyje, a to celou dobu hnízdění. Přitom je mnohem menší než samice! Když samice sedí na vejcích, samec musí lovit za dva. Jeho dravost a agresivita se zvyšuje. Útočí na vše, co se hýbe a co může odnést. Známé jsou tak i případy únosů indiánských dětí harpyjemi, o kterých vyprávějí evropští misionáři. Nicméně indiánští bojovníci pokládají svůj střet s harpyjí za hrdinský čin, ať už po něm vypadají jakkoli. Peří harpyjí na čelence nebo na krku je důkazem odvahy a síly. Harpyje sama, pokud ji člověk neobtěžuje nebo neohrožuje, o lidské oběti většinou nestojí. Její nejoblíbenější kořistí jsou opice a lenochodi. Silné nohy a drápy jsou základní loveckou zbraní, což harpyje demonstruje již při samotném letu. Je neuvěřitelné, jak obratně a neslyšně proletí korunami stromů, nohy se žlutými pařáty při útoku vpředu. Ostré drápy při sevření pronikají tělem oběti jako dýky, měří až 15 cm! Nejdelší a nejostřejší je zadní dráp. Ten má harpyje nejdelší ze všech ptáků, je dokonce větší než dráp medvěda kodiaka! Ač je lenochod pevně zavěšen na větvích nebo na kmeni stromu, útoku harpyje neodolá. Ta mu napřed zezadu drápem probodne srdce. Pak čeká, až umírající lenochod uvolní sevření. Ve vzduchu se udržuje mocnými rozmachy křídel, která tvoří zlověstný stín smrti. Vše živé prchá o překot co nejdál z jeho dosahu. Popadne lenochoda, vyvlékne jej z větví a zmizí s ním v korunách stromů tak rychle a neslyšně, jako kdyby tam nikdy nebyla. Teprve poté se na místo pomalu vrací život…
Jana Zapletalová

Planety radí i varují

Předplaťte si nás

Předplatné Týdeníku SPIRIT

 

E-Shop

Inzerce týdne

Inzerce aktuální týden

1875353
DnesDnes686
VčeraVčera1029
Tento týdenTento týden4996
Tento měsícTento měsíc17924

Partnerské weby