Jedné letní noci roku 1993 se pan J.V. z Krásného Údolí na Tachovsku probudil s velice zvláštním pocitem.
„Ležel jsem otočen ke zdi a najednou jsem měl dojem, jako by mi někdo dával příkaz otočit se na druhou stranu.Nevím, jak to popsat. Jako bych slyšel – nebo spíše cítil – nějaké šumění. Každopádně jsem věděl, že v místnosti někdo – nebo něco – je. Pokusil jsem se pod dojmem tohoto nutkání otočit, ale nešlo to. Byl jsem naprosto neschopen jakéhokoliv pohybu. Moje tělo bylo paralyzováno až do konečků prstů. tento stav odezněl po cca 3 minutách.“
Další příhoda se stejným způsobem se odehrála o několik týdnů později. Situace se opakovala – náhlé probuzení, podivné nutkání otočit se směrem k oknu, následné znehybnění.
„Byl jsem tím poněkud zaskočen,“ tvrdí pan J.V., „ale nepřikládal jsem této záležitosti větší důležitosti a příliš jsem o ní nepřemýšlel.“
Za nějaký čas se však celá věc opakovala znovu. Tentokrát však s tím rozdílem, že se pan J.V. mohl hýbat.
„Otočil jsem se tedy a ke svému údivu jsem spatřil u okna podivnou postavu nejasných obrysů, vytvořenou jakoby z mlhy šedobílé barvy. Tato mlžná bytost měla lidský tvar a přibližně i výšku malého člověka, tak 150-160 cm. Ta barva – bylo to, jako když se na ohni pečou brambory, jako kouř z páleného listí,“ hledá pan J.V. vhodný příměr.
Že by se mohlo jednat o bytost mimozemského nebo nadpozemského původu, ho ani přinejmenším nenapadlo. Nikdy se o tyto jevy nezajímal a jeho spontánní vysvětlení bylo, že se mu do bytu opakovaně vloupal nějaký zloděj. Proto na úkaz reagoval takto:
„Uchopil jsem do ruky bombičku se slzným plynem, kterou jsem nedávno dostal od známého na stavbě a kterou jsem měl u postele, a opatrně jsem se vydal směrem k bytosti. Neustále jsem si přitom opakoval, že se jí nesmím podívat do očí.
Podařilo se mi dostat se do vzdálenosti asi 1,5 metru od nezvaného návštěvníka. Dál jsem již nemohl – dostavilo se opět známé znehybnění.
Pan J.V. vzpomíná, jak se křečovitě snažil zdvihnout ruku se slzným plynem. Byl to marný souboj jeho fyzických sil proti síle neznámé, avšak o to mocnější. Po chvíli zápasení bytost náhle zmizela a tělo pana J.V. se uvolnilo. Třetí – a zatím poslední – noční dobrodružství bylo u konce. Na otázku, zda měl při tomto setkání strach, říká pan J.V. :
„Nikoliv. Snad jen vztek, že mi do pokoje vlezla neznámá osoba – bez pozvání.“
O svých třech nočních příhodách pan J.V. po delší dobu nikomu neřekl. Měl totiž obavy, zřejmě oprávněné, že by ho místní usedlíci považovali za duševně chorého či podnapilého. Poprvé se o celé věci zmínil svému bratrovi a později i několika dalším lidem. Od poslední, třetí události, se již nic podivného nepřihodilo. Pan J.V., který je nyní smířen s tím, že u něj na návštěvě nebyl obyčejný smrtelník, se domnívá, že je tomu právě proto, že o svých zážitcích nemlčel.
„Začal jsem o tom mluvit,“ vysvětluje, „a už se to nikdy nevrátilo!“
(nag)

Planety radí i varují

Sleva na předplatné

Předplatné Týdeníku SPIRIT

 

E-Shop

Již čtete 25 let

Fotografie 0016

Inzerce týdne

Inzerce aktuální týden

 

 

2219058
DnesDnes216
VčeraVčera498
Tento týdenTento týden3455
Tento měsícTento měsíc11583

Partnerské weby