Kdysi v časech opředených tajemství se temná hladina jezera Titicaca rozjasnila. Za ohlušujícího rachotu se z oblohy začalo snášet obrovské zářící těleso. Nebeský koráb přistál na jednom z ostrovů a z něj vystoupila zvláštní žena s narudlou pletí. Svou postavou se podobala pozemšťankám, ale její hlava byla neobvykle vysoká a špičatá. Dlouhé plandavé uši jí visely až k ramenům. Také její ruce šok ovaly. Měly pouze čtyři prsty, mezi nimi se rýsovala plovací blána. Žena dostala jméno Orejona, což znamená Dlouhouchá. Přiletěla z Venuše, aby na zemi zanechala nejen své vědomosti, ale i potomky. Důkazy o této kosmické misi lze nalézt především v troskách Tiahuanaka.
Španělský biolog Garcia Beltran, potomek velkého kronikáře Garcilase de la Vegy, jemuž po matce kolovala v žilách krev královského rodu Inků, objevil v rodinném dědictví fragmenty tohoto mýtu i dalších fantastických andských legend. Jejich četba vyvolává oprávněný údiv a velkou řadu otázek.

„Obrázkové písmo z Tiahuanaka vypráví, že v epoše gigantických tapírů přišly na Zemi vysoce civilizované lidské bytosti s prsty spojenými blánou a s odlišnou krví. Za své sídlo zvolily jezero ležící výše než země, protože jim nejlépe vyhovovalo.“

Jezero Titicaca je skutečně nejvýše položenou vodní plochou na světě. Rozkládá se více než 3800 metrů nad mořem. Tlak vzduchu je zde o polovinu nižší než při hladině oceánu. Sehrála tato okolnost nějakou roli? Byl organismus Orejony uvyklý jinému tlaku atmosféry, než je na Zemi obvyklé? Anebo potřebovala mít ve své blízkosti velkou vodní plochu?

„Plovací blána na rukou naznačuje, že voda byla přirozeným prostředím na mateřské planetě Orejony a že sehrála velkou roli v životě Venušanů,“ komentuje Beltran dokumenty svého předka. „Orejona se rozhodla stvořit na Zemi lidskou rasu, proto se spojila s tapírem a porodila několik dětí. Bytosti, zrozené z tak neobvyklého křížení, disponovaly rozumem, který sice nedosahoval inteligence Orejony, ale vysoce převyšoval schopnosti vnímání všech zvířat. Také některé jejich orgány zůstaly stejné jako u tapíra. Jednoho dne, když bylo poslání ukončeno, nastoupila Orejona do své lodi a odletěla. Její děti se rozmnožovaly. Většina z nich byla jako jejich otec – tapír, ale jedno z plemen z okolí jezera Titicaca zůstalo věrné památce Orejony. Rozvíjelo svou inteligenci a vědění, dodržovalo předepsané náboženské obřady a životní zvyklosti a posléze položilo základy předincké civilizace. Toto zůstalo zapsáno na Bráně slunce v Tiahuanacu.“

Jeden z dochovaných úryvků upřesňuje, že k příletu kosmické lodi s Orejonou došlo před pěti miliony lety, kdy na Zemi žila fantastická zvířata a kdy ještě neexistovali lidé.
Na jtedy lidé výsledkem genetického zásahu vyspělé mimozemské civilizace?
(vlab)
 

Planety radí i varují

Sleva na předplatné

Předplatné Týdeníku SPIRIT

 

E-Shop

Již čtete 25 let

Fotografie 0016

Inzerce týdne

Inzerce aktuální týden

 

 

2219355
DnesDnes513
VčeraVčera498
Tento týdenTento týden3752
Tento měsícTento měsíc11880

Partnerské weby