S pohádkovým světem Dračích jeskyní seznámil veřejnost Ludvík Salvator von Habsburg, velkovévoda toskánský a rakouský (1847 – 1915), významný cestovatel, etnograf, geograf a spisovatel. Během svého života vydal přes padesát knih, mnohé publikoval pod pseudonymem

Ludwik Neudorf. Ke konci života mluvil plynně čtrnácti jazyky.

Na Baleárských ostrovech je velice populární, v německy mluvících zemích (a na Mallorce) dodnes existují spolky, které udržují jeho odkaz.

Jako uznávaný vědec za svou práci získal mnohá ocenění, byl členem významných evropských společností. Byl čestným členem císařské Akademie věd ve Vídni a rytířem rakouského řádu zlatého rouna.

Na jachtě kolem zeměkoule

Ludvík Salvator byl nejzcestovalejším člověkem své doby. Vlastnil parní jachtu Nixe, kterou sám kormidloval a s níž obeplul zeměkouli. Navštívil Austrálii i Jižní Ameriku. Jeho přítelem byl francouzský spisovatel Jules Verne. Na základě Ludvíkových životních příběhů zpracoval postavu Matyáše Sandorfa – nového hraběte Monte Christa.

V polabském Přerově založil po roce 1895 jedno z prvních etnografických muzeí v Evropě. (Archiv toskánských vévodů je dnes uložen v českém Národním archivu, který sídlí v Praze na Chodovci.)

Spojení jezera s mořem

V roce 1867 připlulLudvíkna Mallorku a do ostrova se zamiloval. Nejvíceho zajímalapříroda,a pak záchrana jeho historickýchstaveb. Historii a stále ještě živé tradice Mallorky popsal v bohatě ilustrovaném díle (dobře kreslil) „Baleáry slovem i obrazem“, které vycházelo v letech 1869 –1871 v Lipsku. V něm mj. popsal iDračíjeskyně: „...nejprve jsem na ně upozornil jejich vlastníka, rodinu Moraguesů.“

A u podzemního jezera Ludvík učinil neobyčejný objev: „Když vane vítr z pevniny, voda opadne; vane-li od moře, voda stoupne o několik pídí, což by mohlo poukazovat na podzemní spojení s mořem.“ A to pozdější průzkumy potvrdily.

Už není naděje…

Ludvík  Salvator popisuje i vzrušující příběh znovoubjevení tajemné jeskyně. „Tři Katalánci -Salvador Riu Fonz, Josep Llorens a Joan Jaume Ballester - roku 1878 náhodně narazili na temný otvor v zemi a sestoupili do něj. V jeskyni nalezli předmět zvaný jarra. Je to malá hliněná nádoba s širokým hrdlem, dvěma uchy a čtyřlístkovým zdobením. Muži ale sešli z cesty. Na místě, kde Katalánci zbloudili, napsali na zeď slova no hay esperaanza (už není naděje). Po třech dnech je ze zoufalé siuace vysvobodil domorodý pastevec Francesco Femenies. Z vděčnosti mu darovali hliněný antický džbán...“

Ztracený poklad

O první vědecký výzkum jeskyně se samozřejmě postaral Ludvík Salvator. Pozval na Mallorku nejslavnějšího evropského speleologa, Francouze Edouarda Alfreda Martela, a jeho práci financoval. Od září 1896 Martel systematicky zkoumal vápencový tunel Dračích jeskyní. Se dvěma skládacími čluny přeplul přes křišťálově čisté jezero a ve svých pamětech napsal: „Neznám větší podzemní jezero.“

Dnes jsou Dračí jeskyně turistickou atrakcí. Jejich nepatrnou část projde ročně asi 600 tisíc turistů. Někteří z nich se nechají převést přes lagunu, která je po svém objeviteli nazvána Llac Martel. A nikoho z nich nenapadne, že toto úžasné a přírodní místo bylo před mnoha lety strašidelným dějištěm pátrání po pokladu. O kterém dnes, bohužel, nic nevíme.

(kýr)

Planety radí i varují

Předplaťte si nás

Předplatné Týdeníku SPIRIT

 

E-Shop

Inzerce týdne

Inzerce aktuální týden

1919898
DnesDnes218
VčeraVčera807
Tento týdenTento týden218
Tento měsícTento měsíc16238

Partnerské weby