Po staletí dlouhý hřeben Bílých Karpat odděloval Moravu od Uher. Dnes tvoří hranici se sousedním Slovenskem. Nahoře, kde končily polní vozové cesty, se postupně zformovaly svérázné komunity izolovaných kopaničářů. Tam existovalo jakési bezvládí mimo dosah úřední

moci.

Kamenný strážce průsmyku

Obtížná přírodní překážka současně znamenala bytelnou obrannou hráz. Ale přesto bylo možné ji snadno překonat, neboť kousek za nynějším Brumovem si řeka Vlára prorazila cestu skrze pevné hory. A tak otevřela trychtýř, který umožnil průnik mnoha nevítaným hostům. Proto bylo třeba přístup Vlárským průsmykem dobře zabezpečit. Tudíž již koncem 12. století se nad Brumovem začaly rýsovat kontury hradu. Ten se díky své historii a kontinuitě osídlení řadí mezi nejstarší kamenné hrady naší republiky. A v rámci Moravy spadá do elitní skupiny nejdéle nepřetržitě obývaných hradů. Vždyť teprve po požáru se během první půlky předminulého století stala z bývalé pohraniční pýchy zřícenina.

Středobod bojů a šarvátek

Bouřlivé dějiny přinesly hradu přehršel těžkých zkoušek, dramatických událostí i plnou náruč stěží uvěřitelných mýtů. A ať už se doopravdy odehrály nebo naopak vzešly z fantazie místních obyvatel, pokaždé svědčí o mimořádně pestré minulosti tohoto regionu. Brumovský hrad totiž původně vzniknul na území Lucké provincie – země nikoho a nárazníkové zóny mezi naším státem a Uhrami. Později sem jeho odlehlá poloha, tolik vzdálená od tehdejších center, lákala různé spiklence. Naopak, kvůli blízkému rozhraní se stal svědkem, základnou i středobodem četných bojových střetnutí či šarvátek.

Brumov si vzali na mušku valašští povstalci, švédská vojska, ozbrojené oddíly Rákoczyho vzpoury, rebelové z tökölyovských jednotek i Tataři pod prapory s osmanským půlměsícem. Meče, oheň, krev a dělové koule si zde podávaly ruce s nekonečným utrpením.

Opilí válečníci a statečná matka

Ze 16. století se dochovala zmínka o „zdařilé“ výpravě bezmála třítisícového vojska do slovenského Pováží. Příčinu zavdaly majetkové spory s uherským sousedem. Operace se zprvu vyvíjela nadmíru slibně - brumovští valaši vesele plenili, následně objevili bezedné zásoby vína. A to byl konec, poněvadž stateční chlapci bleskově pozbyli bojového ducha, do mrtva se zlískali a samotný brumovský pán nakonec potupně prchal zpět na Moravu, aby si tak zachránil alespoň vlastní život.

Z brumovského hradu prý dříve do každé světové strany vedla jedna tajná chodba. Ta východní ho údajně měla spojovat až s Trenčínem. O kastelánu Smilovi se zase traduje, že patřil mezi prostopášné zhýralce. Jednoho dne začal v podhradí dorážet na půvabnou selku. Děvčeti přišel na pomoc její chlapec, což ovšem hradního chlípníka pěkně rozzuřilo. Tudíž zručně natáhl kuši a vystřelil. Jenže před chlapce se rychle postavila jeho maminka. A, bohužel, dobře mířenému šípu podlehla. Proto se kopec nad hradem jmenuje Matka.

Překvapení v podzemí

Byť ještě před pětatřiceti lety setrvával hrad hodně zpustlý, komplexní rekonstrukce zachovala romantické trosky. Zároveň zpřístupnila vyhlídkové terasy.

Největší překvapení brumovského hradu se schovává pod úrovní terénu. Tam archeologové odhalili systém palácových sklepů. Během průzkumu rovněž nalezli unikátní artefakty z prvopočátků éry existence hradu. Dnes sklepy a přilehlé prostory hostí krásně zpracovanou expozici. Ta též návštěvníky nasměruje k pozoruhodným zajímavostem okolí a dále jim představí přírodní klenoty Bílých Karpat.

Text a foto: Jakub Hloušek

Planety radí i varují

Předplaťte si nás

Předplatné Týdeníku SPIRIT

 

E-Shop

Inzerce týdne

Inzerce aktuální týden

1973205
DnesDnes687
VčeraVčera871
Tento týdenTento týden1558
Tento měsícTento měsíc18810

Partnerské weby