Poblíž Nového Skotska leží v zátoce Mahone (asi 72 kilometrů od přístavu Halifax) Oak Island - Ostrov dubů. Jeho název je zcela jistě spjat s množstvím červených dubů, kterými býval porostlý, ovšem dnes jich na ostrově mnoho nezbývá. Mnohé z nich padly za oběť lovcům pokladů, kterých na ostrov za posledních dvě stě let zamířilo skutečně mnoho. Duby kác eli, aby si z nich vystavěli přístřešky, topili jejich dřevem a také používali kmeny jako výztuže šachet. Všechny sem přilákala legenda, podle níž je na ostrově ukryt obrovský poklad, který snad pamatuje ještě časy Inků a Mayů, snad si ho tam uložila francouzská královská rodina, možná jde o pirátskou kořist…

Ve spojitosti s počátky hledání pokladu na ostrově kolují dvě historky. Podle jedné byl ostrov neobydlený, lidé se báli zlých duchů, kteří na něm prý sídlili. Ale v roce 1795 se tam přece jen odvážili tři muži a vedle jednoho z dubů objevili jámu. Rozhodli se ji prozkoumat a kopali, až nalezli poklad. Druhá verze hovoří o starci - vysloužilém námořníkovi, za nímž na ostrov jezdil vnuk se dvěma kamarády. V létě 1805 si stařec vyjel na moře a už se nevrátil. Srub zdědil syn, ale neměl o něj zájem. Na ostrov však dál jezdil vnuk s kamarády. Chlapce lákaly navigační přístroje a další předměty, které starý John shromažďoval a které doslova voněly dobrodružstvím a tajemstvím. V pozůstalosti mladíci posléze objevili i truhličku s mapami - vypadaly jako pirátské. Nedokázali je rozluštit, tak je půjčili sousedovi, který slíbil, že jim pomůže. Na druhý den ale zděděný srub lehl z neznámých důvodů popelem, a jak se ukázalo, uhořel v něm i zmíněný soused. Chlapci při prohrabávání popela a zbytků chaty objevili pod podlahou kamenné desky, začali proto na místě okamžitě kopat. Vykopali díru hlubokou téměř 10 metrů, ale nezpevněná šachta se zbortila a zavalila je hlína s kamením. Mohli mluvit o štěstí, že vyvázli bez úhony na zdraví. Rodiče jim další průzkum striktně zakázali, na ostrov už nesměli ani vkročit.

Také rodina nešťastně zemřelého souseda opustila ostrov, farmu získal bývalý námořní kapitán Sallers. Ten se po nějakém čase s mladíky spojil a společně se pustili do dalšího bádání. Výkop už ale tentokrát dobře zabezpečili a Sallers o průběhu práce vedl deník. Všechny čtyři udivilo, že v hloubce 15 metrů narazili na kokosová vlákna. Ostrov leží v zeměpisné šířce, kde palmy nerostou. V 18 metrech překonávali vrstvu dřevěného uhlí, v 19 metrech byly dubové klády překryté hlínou (snad jílem), kterou jinde na ostrově není možné najít. Na klády narazili ještě několikrát, způsob, jakým byly poskládané, prý připomínal trámoví stropu. V hloubce 24 metrů hledače pokladu zastavila vrstva tvrdého tmelu užívaného k opravám lodí. Tmel překonali a na úrovni 27 metrů našli plochý kámen pokrytý znaky. Kopali dál, až k nim začala prosakovat voda. Prozkoumávali bahno pomocí ocelového prutu, až něco našli. Jámu ale plnila voda, odčerpat se ji nedařilo. Nakonec přece jen po mnoha peripetiích 23. srpna 1813 slavili úspěch, z hloubky 47 metrů údajně vyzvedli sud s pokladem.

Tím ale deník končí, nikdo netuší, co onen sud obsahoval. Byl tam opravdu nějaký pirátský poklad? V roce 1845 našli deník s popisem hledání pokladu dva z obyvatel městečka ze západního pobřeží Nového Skotska (dnes je exponátem v muzeu v Halifaxu). Vyrojily se pochybnosti a přišli noví pátrači, kteří uvěřili spekulacím, že poklad v Peněžní jámě nebo jinde na ostrově stále čeká na své objevení.
(cul)
 

Planety radí i varují

Předplaťte si nás

Předplatné Týdeníku SPIRIT

 

E-Shop

Inzerce týdne

Inzerce aktuální týden

2016376
DnesDnes36
VčeraVčera730
Tento týdenTento týden1543
Tento měsícTento měsíc12701

Partnerské weby