V nedávné době se vyrojily informace o tom, že zahraniční badatelé požádali estonskou vládu o povolení vykopávek a průzkumových prací v blízkosti Tallinu, v osadě Merivjalja. Co je sem láká? To je stará historie, kterou, jak se zdá, se jisté kruhy rozhodly znovu otevřít. Vše začalo v podstatě v polovině šedesátých let, kdy jeden z obyvatel osady Merivjalja (měl to být zdejší autoopravář) kopal na zahradě studnu. Nar azil prý na podivný kovový předmět, jakousi desku. Dalo mu hodně práce, než vyčnívající část rozbil sbíječkou a konečně narazil na vodu. Kovové úlomky vyhodil, jen několik kousků si nechal na památku.

O peripetiích s kopáním studny a podivné kompaktní překážce vyprávěl svému známému, chemikovi. A tak se kousek kovu v roce 1969 dostal i do tallinského institutu, ovšem specialisté si ho poprvé blíže prohlédli až v roce 1983. Byli šokováni! Takový kov ještě nikdy neviděli. Označili ho jako objekt M a začali podrobně zkoumat. Byl rozřezán diamantovými pilami na tenké plátky (kov několik pil vyřadil z provozu, obsahoval totiž neuvěřitelně tvrdé a různorodé mikročástice vzácných kovů - wolframu, germania, india, zirkonia, molybdenu, kobaltu, stříbra a podobně, měly navíc různé formy - pravoúhlé, kapkovité, křížkové, kvítkové aj. a zpevnění napomáhala i nitkovitá vlákna z vápníku, křemíku a železa).

Kov s udivující strukturou prošel rukama vědeckých kapacit tehdejšího Sovětského svazu, byl prohlížen elektronickými mikroskopy, byly na něm provedeny nejrůznější testy a laserové analýzy. Výsledky ukázaly, že obsahuje celkem 38 prvků, přičemž mnohé z nich se vedle sebe v přírodě nevyskytují. Kov nevykázal radioaktivitu, ale byl silně magnetický. Vědci uvedli, že jde o železo-křemičito-vápenatý materiál, strukturou podobný kovovému sklu. Slitinu podobného druhu ovšem v té době nikdo neznal, nedokázal vyrobit. Vyznačovala se vysokou žáruvzdorností a odolností vůči kyselinám. Specialisté mínili, že by se takový materiál dal vyrobit práškovou metalurgií za velmi vysokého tlaku. Ale tak vysokého tlaku, že ho za dostupných možností vědy a techniky na Zemi dosáhnout nelze!

Vědci vyloučili, že byl tento materiál vyroben na Zemi, zároveň zamítli vysvětlení, že by snad mohlo jít o kovový meteorit. Rada ministrů SSSR poté zakázala jakékoli údaje o nálezu publikovat, veškeré zprávy podléhaly utajení. V roce 1984 mělo být z místa původního nálezu podle některých badatelů vyzvednuto několik dalších vzorků kovu a byl proveden průzkum terénu pozemku. Dá-li se věřit neoficiálním zprávám, výpočty specialistů naznačily, že tam v zemi leží šikmo položený předmět diskového tvaru o průměru kolem 15 metrů a celkové hmotnosti kolem 200 tun. Další výzkum byl prý pro nedostatek finančních prostředků zastaven. Občané osady Merivjalja opakovaně vypověděli, že v domě a na zahradě, kde se má tajemný předmět v podzemí nacházet, se dějí podivné věci a jsou zde časté poruchy elektroinstalace.

V květnu 1991 místo zkoumala japonská expedice, ale brzy se ukázalo, že nemá potřebná povolení a Japonci byli z Estonska vyhoštěni. Několik ruských senzibilů tvrdí, že objekt je v půdě již od desátého století našeho letopočtu. Někteří se netají názorem, že je mimozemské konstrukce. Mají pravdu? To se dozvíme jedině za předpokladu, že budou do estonské osady vpuštěni odborníci a obnoví se průzkumné práce.
(cul)
 

Planety radí i varují

Sleva na předplatné

Předplatné Týdeníku SPIRIT

 

E-Shop

Již čtete 25 let

Fotografie 0016

Inzerce týdne

Inzerce aktuální týden

 

 

2215673
DnesDnes70
VčeraVčera528
Tento týdenTento týden70
Tento měsícTento měsíc8198

Partnerské weby