Čtenářka Irena S. z Českokrumlovska redakci požádala: „Můžete napsat něco o bludičkách? Je to známý fenomén českých luhů a hájů. Vystupují v pohádkách, ale asi to není pouhý výmysl. Také v naší rodině se traduje příběh prastrýčka, který se málem stal jejich obětí. Prý se jako mladík vracel s kamarády přes louky a les z vesnické tancovačky, ale zdržel se, musel si cestou odskočit, a pak se stalo, že sešel z lesní pěšiny. Náhle se totiž u něj objevil roj světýlek, tančila kolem něj jak zběsilá. Odháněl je a utíkal před nimi. Klopýtal přes kořeny a vůbec vlastně nevěděl, k am se žene. Kdyby neuslyšel hlasy kamarádů, kteří ho hledali a volali jeho jméno, asi by to byl jeho konec.“

Fosforeskující světýlka (bludičky) jsou nejčastěji spojována s krajinou močálů a blat, není divu, že se o nich v rybníkářském kraji jižních Čech dochovala po staletí řada legend a dodnes se o nich vyprávějí strašidelné příběhy. Jedna historka kupříkladu vypráví o formanovi, který jel přes Netřebický kopec. Hejno bludiček zastavilo jeho vůz. Forman se začal modlit, ale to nepomáhalo, spíš naopak. Světýlek přibývalo. Když ale forman začal hlasitě klít a nadávat, bludičky zmizely. Jiný příběh vypráví o muži, kterého světýlka svedla z cesty, spadl ze strmé skály a zabil se. Co jsou to bludičky? Říká se, že v pravé podobě se zjevují málokdy. To pak mají ženskou postavu s šedivými, nažloutlými či zelenými vlasy. Mohou být ale také neviditelné nebo na sebe vzít podobu mihotavých barevných (nejčastěji modrých nebo bílých) plamínků, létajících nad zemí. V zaznamenaných příbězích o bludičkách je také mnohdy míněno, že jde o duše sebevrahů, nekřtěných dětí, zlodějů…

Jak je to s jejich nebezpečností? Esoterička Draha Danková, která údajně dokáže rozmlouvat s nehmotnými bytostmi našeho světa, tvrdí, že samy od sebe na člověka nezaútočí, musí být něčím či někým vyprovokovány, cítit se ohrožené. Paní Draha je nepovažuje za nebezpečné, nýbrž zrádné, jeden prý nikdy neví, co od nich může čekat. Jejich světýlka vás mohou zavést k pokladu a stejně tak vlákat do pasti. Navázat s nimi kontakt je obtížné, mluví málokdy, spíše se chichotají. A podle paní Drahy se s nimi můžete setkat nejen v mokřinách, ale také v jeskyních, opuštěných štolách, ve zříceninách historických staveb, na hřbitovech a u jezírek nebo tůněk. O bludičkách se zdaleka nevypráví jen u nás. V anglosaských zemích byly bludičky považovány za znamení smrti, případně toulavé ztracené duše, které nebyly z nějakého důvodu přijaty ani v nebi, ani v pekle. Také proto se v Anglii bludičkám v překladu říká „světlo mrtvoly“, v Irsku ale mají název „světlo víly“ nebo „liščí oheň“. Pokud se bludná světýlka ukázala u nějakého stavení, byla předzvěstí smrti někoho ze zdejších obyvatel. Lidé si proti nim svého času vyráběli ochranné amulety, nejčastěji ze železa. Toho, kdo při sobě amulet neměl, mohl rovněž zachránit nůž zaražený po rukojeť do země. Pokud si v Irsku šly ven hrát děti po setmění, babičky a matky používaly proti bludičkám celkem jednoduchou bezpečnostní metodu: oblékaly dětem svetry a kabátky naruby. Ve Švédsku lidé věří, že jsou bludičky dušemi nepokřtěných dítek. Proto také vodí poutníky k vodě, doufají, že je někdo pokřtí. S bludičkami a vyprávěním o nich se ale můžeme setkat i u amerických indiánů. Jejich legendy o nich vyprávějí jako o „ohňových démonech“ nebo „svítících prstech“. U některých afrických národů se bludičkám říká „čarodějný oheň“. Prý jsou to samy čarodějnice, které létají za jasných nocí vzduchem a straší provinilce.
(xar)

Dodatek
Za bludičky mohly být považovány světlušky. V noci světélkuje také metan, který uniká z močálů nebo z hnijících pařezů.
 

Planety radí i varují

Sleva na předplatné

Předplatné Týdeníku SPIRIT

 

E-Shop

Již čtete 25 let

Fotografie 0016

Inzerce týdne

Inzerce aktuální týden

 

 

2219898
DnesDnes417
VčeraVčera639
Tento týdenTento týden417
Tento měsícTento měsíc12423

Partnerské weby