O obrech, kteří obývali naši planetu, se píše i v bibli. Podle Genesis (První kniha Mojžíšova 6:4) povstali obři ze spojení božských synů a lidských dcer.
Zecharia Sitchin, který je považován za jednoho z nejlepších odborníků na semitské jazyky, doložil, že název těchto obrů - v hebrejském originále nefikám - ukazuje na spojení s božskými astronauty. Nefilim totiž znam ená „sestoupivší z nebes“. Německý autor Walter Jörg Langbein píše:
„Tito tvorové byli stvořeni bohy v pokusné laboratoři na mořském dně. Nakonec byli zničeni, když došlo k záměrné likvidaci této podvodní stanice. Obři se ostatně vyskytují i v mytologii Velikonočního ostrova jako tvorové nahánějící hrůzu. Místo ,vyskytují´ by bylo přesnější říci ,vynořují´. Vystoupili totiž přímo z moře.“

Ale položme si otázku: Byly také staroegyptské nestvůry podobně jako obři zničeny svými tvůrci, božskými astronauty? Nebo je po návratu bohů ke hvězdám pobili lidé, kteří se hrozných kříženců báli a po odletu bohů se už nemuseli bát pomsty? U antických spisovatelů a dějepisců o tom nenajdeme ani slovo. Ale možná víme, kde jsou tyto nestvůry pohřbeny. Walter Jörg Langbein píše:
„Před tisíciletími byly do podzemních klenutých síní v Sakkaře na věky věků uloženy katafalky skutečně obřích rozměrů. Pro názornost uvedu jeden příklad za všechny: délka rakve 3,85 metru, šířka 2,25 metru, výška 2,50 metru. Stěna kamenného sarkofágu je silná 43 centimetry. I víko je více než impozantní – tvoří ho obrovský kus žuly silný rovněž 43 centimetry. Rakev a její víko váží podle opatrných odhadů přibližně sto tun.“

A je zde další záhada. Všechny rakve jsou vytesány z jednoho žulového bloku a použitý kámen pochází z okolí Asuánu. Tedy tyto kamenné schránky musely být dopravovány ze vzdálenosti asi jednoho tisíce kilometrů. A ze vší pravděpodobností bez pomoci strojů. Což je těžko uvěřitelný výkon. A přesto byl realizován. Ale proč to všechno?

V běžných archeologických knihách, ale i od průvodců se můžeme dozvědět, že v těchto obrovských rakvích byli pohřbívání posvátní býci Apisové. Walter Jörg Langbein se domnívá, že toto vysvětlení je mylné. Proč?

„Ani v jediné rakvi nebyly nikdy nalezeny žádné býčí ostatky. Auguste Mariette, francouzský průkopník archeologie, vykopal několik tuctů těchto rakví. Byly celá tisíciletí nedotčené, a přesto v nich našel jenom páchnoucí asfaltovou hmotu, která se při nejmenším tlaku drobila. Nikdy v těchto rakvích nenarazil na žádného býka!“

Zajímavější než kdo byl v těchto rakvích pohřben, je fakt, že mrtvé tělo bylo s neuvěřitelnou péčí, která hraničila ž s pedanteríí, rozdrceno na maličké kousky, potom smícháno s asfaltovou hmotou a k této směsi se občas přidala soška nějakého boha. Tato masa se pak nalila do rakví a přikryla mnohatunovými víky. Proč? Walter Jörg Langbein má toto vysvětlení:
„Ve starém Egyptě se balzamovačské umění uctívalo jako organická součást náboženství. Věřilo se, že tělo člověka nebo zvířete musí být uchováno v co nejlepším stavu, pokud má mu být zaručen posmrtný život. Bez mumie posmrtný život neexistoval. Ať už se před tisíciletími pohřbívalo do obrovských rakví cokoli, udělalo se skutečně všechno pro to, aby se jakýkoli posmrtný život pohřbených tvorů dokonale znemožnil.“

A teď můžeme jen klást otázky a vyslovovat hypotézy o tom, co bylo rozdrceno, aby se to nikdy neprobudilo k životu. Sama od sebe se nabízí odpověď, že to byli prehistoričtí obři a nestvůry- „genetický odpad“ pokusů božských astronautů.
(kýr)
 

Planety radí i varují

Sleva na předplatné

Předplatné Týdeníku SPIRIT

 

E-Shop

Již čtete 25 let

Fotografie 0016

Inzerce týdne

Inzerce aktuální týden

 

 

2217467
DnesDnes262
VčeraVčera517
Tento týdenTento týden1864
Tento měsícTento měsíc9992

Partnerské weby