Chorvatské přístavní město Rovinj na istrijském pobřeží u Jadranského moře si po staletí zachovává svůj ráz. Patří k turisticky hojně navštěvovaným - jistě i díky své malebnosti a původní architektuře. Kdysi vlastně toto město, které má nyní asi 13 tisíc obyvatel, leželo na ostrůvku. Ten byl ale v roce 1763 spojen s pobřežím, když byl zasypán kanál, jenž ho od pobřeží odděloval. Město Rovinj má řadu zajímavých pamá tek, v uličkách snadno ztratíte orientaci i pojem o čase. Kromě půvabů se tu však o slovo hlásí i tajemné a zřejmě také temné stránky minulosti.

Už vícekrát se tu lidé za určitých okolností setkali s přízraky, které provázel děs. Přímo ve městě na ně nenarazíte, jejich teritoriem je rozsáhlý, několik kilometrů dlouhý lesoparkový areál jižně od centra města - Zlatni Rt (Punta Correte). Ve dne tu k návštěvě svádí a lákají bujná středomořská vegetace, pláže ve skalních zátočinách, odpočinková místa s občerstvením a možnostmi sportovního vyžití. Zvídaví jedinci jsou též vybízeni k prozkoumávání méně odlehlých míst, kde se nacházejí zbytky zdiva, jež připomínají, že tu zřejmě kdysi stávaly i obezděná jezírka, altánky a sochy…

Nic nenaznačuje, že byste se tu mohli začít bát. Se západem slunce se ale atmosféra mění. Nejprve je jen romantická s nádechem neurčitého tajemství. Ruku v ruce s příchodem tmavé noci se sem ale vkrádá jakýsi neklid a nejistota, plíživě přichází strach. Místní lidé se tu dlouho za tmy nezdržují a my už tušíme, proč. Místo na několik dní navštívila esoterička Světlana, která disponuje jistými schopnostmi a znalostmi, mívá jasnovidné vize toho, co se kde stalo a nebo teprve stane. Slunko již zjemňovalo kontury útesů a zkreslovalo obrysy keřů i stromů, když procházela po cestičkách pod obrovskými cedry, píniemi a cypřiši, aby zjistila, co zapomenutá a mnohdy jen málo upravená zákoutí skrývají. V myšlenkách Světlany lesopark evokoval dobu antiky a římských staveb: „Jsem přesvědčená, že tento obrovský parkový komplex kdysi patřil nějakému římskému panovníkovi - vládci, býval nákladně zařízen a pečlivě upravován, aby v něm mohl kdykoli nerušeně odpočívat, přemýšlet, nebo se věnovat nějaké kratochvíli.“ (V dobových pramenech jsme ověřili, že chorvatské letovisko Rovinj skutečně zčásti vybudovali v dávných dobách Římané. Nejprve se tu usadil ilyrský kmen Istrů, v roce 129 před Kristem se ovšem městečka zmocnili Římané a dali mu jméno Ruginum. Rovinj byl jedním z prvních měst na této části pobřeží, které se dostalo do područí Benátek a během jeho dlouholeté existence ho opakovaně navštívili a okupovali také Janované, piráti nebo zhoubné morové epidemie. Pozn. red.).

Každopádně Světlanu přitahovala zvláště jedna lokalita. Vypadala jako vstupní brána poloostrova, nabízela hezký výhled na moře a několik zde vztyčených sloupů jakoby připomínalo někdejší význam a snad i slávu a důležitost přístavního města. Kus stranou za sloupovím, o několik desítek metrů dál, byla keři zarostlá navršená kupa kamenů. Jistě tu neležely náhodou, vykazovaly známky opracování, šlo o kameny stavební. Když věžní hodiny ve městě odbily desátou, říkala si paní Světlana, jak má vše perfektně načasované. Třebaže ještě nebyl úplněk, téměř kulatý měsíc ozařoval prostor a tak tiše čekala, co se stane. Byla připravena na ledacos, ale intenzita prožitku ji zasáhla opravdu nečekanou negativní silou. „Atak strachu přišel rychlostí blesku. Čas jako kdyby se zastavil, zavládla divná hluchota. Bylo to, jako když vám zalehnou uši - vnitřně cítíte vzrušené ozvy srdce a šumění své krve, ale vše kolem je jinak utlumené. Někdy předem tušíte, že se něco blíží, že něco není v pořádku, ale tohle bylo bez varování. I když se umím chránit a neponechala jsem nic náhodě, nebylo mi nejlépe po těle ani na duši. Bylo tam surové zlo v té své prapůvodní živočišné formě.

Naprosto chápu, že tohle slabší vnímavé povahy neunesou a zpanikaří. I já měla chuť vzít nohy na ramena a prchat někam pryč, do bezpečí. Těžko se vysvětluje, co vše jsem viděla a cítila, ale stojím si za tím, že se tu odehrála úkladná vražda, spáchaná za pomoci intrik pro moc a majetek.“ Paní Světlana spatřila nehlučné obrazy, které před ní jako film odvíjely příběh plný emocí - strachu, bezmoci i nenávisti. Zcela jasně si uvědomovala, že pár metrů od cestičky, na které stála, bývala fontána. Viděla její tvary, stihla si uvědomit několik detailů precizní práce kameníků. Sledovala několik postav, které se přikrčené za fontánou ukrývaly, hlavou jí běžely jejich myšlenky. Věděla, že jen jedna osoba je vrah. Ty ostatní? To byli jen přisluhovači. Také rázem věděla, co se stane muži, jehož stín přicházel po cestě proti ní. Zcela jasně viděla jeho oděv, odpovídal stylu starého Říma. Viděla zablýsknutí čepele krátkého rovného mečíku a krev tryskající z hrdla oběti. Unikající život způsobil, že se i jejím tělem šířil zoufalý a hrozný chlad.

Ještě viděla, kterým směrem je tělo odnášeno. Bylo jí mdlo, stěží se udržela na nohou., když vize pominuly, přesto se snažila místo co nejrychleji opustit. A co se stalo se zákeřným vrahem? To paní Světlana neví, ale její vnitřní hlas jí údajně napovídá, že tato vražda nebyla jeho jedinou ani poslední, nicméně očekávanou odměnu vykonavateli rozsudků smrti stejně nepřinesla. „Kdo s čím zachází, tím také schází. Aby se neblahá minulost vymazala a lidé zde již nepocítili úzkost, bude zapotřebí na místě vraždy vykonat rituál očištění a odpuštění, k němuž je třeba větší přípravy a sama se do něj pouštět nechci. Určitě se tam ale vrátím, protože toto místo si zaslouží, aby mu byl navrácen klid,“ dodává paní Světlana.
(šál)

FOTO: Rovinj - www.croatia.hr
 

Planety radí i varují

Sleva na předplatné

Předplatné Týdeníku SPIRIT

 

E-Shop

Již čtete 25 let

Fotografie 0016

Inzerce týdne

Inzerce aktuální týden

 

 

2217470
DnesDnes265
VčeraVčera517
Tento týdenTento týden1867
Tento měsícTento měsíc9995

Partnerské weby