Lidé schopní vydržet nesnesitelný žár existovali na světě odjakživa. Již ve Starém zákoně (kniha Danielova) najdeme líčení o tom, jak tři muži dokázali přestát žár babylónské ohnivé pece. Odolnost proti ohni byla dlouho považována za znamení boží milosti. Ve středověku byl obviněný, který obstál ve „zkoušce ohněm“, tedy dokázal ujít tři (či sedm) kroků s doruda rozžhavenou radlicí, aniž se popá lil (či pokud se jeho popáleniny zahojily do tří dnů), shledán nevinným. Někteří lidé – zejména pak buddhističtí a hinduističtí svatí muži – dokáží přejít po kamenech rozžhavených na teplotu blížící se 430 stupňů Celsia pomalým krokem. Vědeckými testy bylo prokázáno, že některé z osob, podstupující bolestivé rituály, dovedou snížit činnost svého mozku na frekvenci theta vln, jaká bývá ve spánku. Na některých místech, jako je město Kataragama na Srí Lance, je chůze v rozpálených ohništích součástí každoročních hinduistických náboženských obřadů rituálního mrzačení se. Věřící si drásají tělo noži a ocelovými jehlicemi si propichují jazyky a tváře. Někteří z nich si do kůže na zádech zabodnou až padesát háků na provazech a pak skáčou z vysokých plošin a zůstávají za tyto háky viset těsně nad zemí a nebo za ně táhnou náklad obětních darů ke chrámu. Na žádném z nich není možno pozorovat známky bolesti a jejich rány nekrvácejí.
(vlab)
 

Planety radí i varují

Sleva na předplatné

Předplatné Týdeníku SPIRIT

 

E-Shop

Již čtete 30 let

Fotografie 0016

2279723
DnesDnes58
VčeraVčera780
Tento týdenTento týden4178
Tento měsícTento měsíc11972

Partnerské weby