Mayský kalendář Tzolkin se pokouší v posledních desetiletích interpretovat mnoho badatelů a filozofů. Jsou totiž přesvědčeni, že obsahuje informace o evoluci lidstva. Není divu, vždyť výzkum ukázal, že Mayové vycházejí z určité duchovní tradice: Nebyla jim cizí kosmologie, znali mnohé zákonitosti. A právě ty byly zapsané do kalendáře Tzolkin. Mayský kalendář je pro nás dost nepochopitelný, proto že zahrnuje mnohem víc, než pouze otázky astrofyziky a astronomie.

Vnímání času a světa

Skutečnost je vícerozměrná. Čas je čtvrtý rozměr, brána, která nás spojuje s jinými vyššími rozměry, brána, přes kterou k nám přicházejí energie nesoucí informace. Žijeme ve světě forem, které jsou v daném čase manifestací něčeho, co nemá formu, co je nad ní. Tak vnímali čas Mayové.
Čas nemá lineární povahu. Pouze naše subjektivní pocity nám přikazují takhle ho vnímat. Má různé úrovně a mezi těmito úrovněmi jsou různá propojení. Pro nás, kteří jsme zvyklí na lineární chápání času, je těžké to akceptovat, přestože o tom hovoří i mnohé duchovní cesty.

Podle Johanna Kossnera, jednoho z badatelů mayského kalendáře, je Tzolkin naší matrikou. Nic v životě jedince či celých společenství se neděje náhodně a má svůj odraz v kalendáři Tzolkin. Právě proto, že náhody neexistují, můžeme určité události předvídat, musíme však být opatrní. Když se spojí čtyřrozměrné chápání času Mayů s naším lineárním přístupem, je možné spatřit určité zákonitosti řídící minulost, současnost a budoucnost. Ty však netvrdí, že to bude tak a ne jinak. Do hry podle Kossnera vstupují ještě dva činitelé: tvořivá bytost - člověk a společnost. Obojí je do určité míry nevypočitatelné.

Kossner tvrdí, že interpreti mayského kalendáře se dopustili největšího omylu, když předpokládali, že Mayové s datem 22. prosince 2012 spojovali konec starého světa. To, co vidíme jako historii, je interpretace času způsobem kvantitativním. Mayové znali tento kalendář ve smyslu kvality, a ne kvantity. Kossner říká: "Kdybychom chtěli, mohli bychom toto datum, 22. prosince 2012, porovnat s dvanáctou noční hodinou, když začíná nový den. Nacházíme se v bodě přechodu. Vycházíme z temnoty a měli bychom se probudit. Ezoterika to nazývá érou Vodnáře. Rok 2012 je tím bodem, ve kterém opouštíme oblast největší tmy, ve kterém dojde k určité kondenzaci událostí."

Setkání starého a nového

Podle Mayů "čtvrtý svět", ve kterém žijeme my, končí. Z budoucnosti na nás působí určité síly. Může dojít k implozi (určitým účinkem), což lidé mohou vnímat jako dramata a katastrofy - jde však o následky setkání dvou světů - starého a nového.

Rok 2012 bude bodem vyvrcholení. Mezi roky 1987 a rokem 2012 bude všechno probíhat velmi intenzivně. Kossner tvrdí, že všechno spirálovitě směřuje k jednomu bodu. Potom nastane opačný proces - znovu nahoru. Rok 2012 je bod, ve kterém se všechno zkondenzuje v dolní části lievika (nálevka, trychtýř). To je selektivní proces. To, co má hodnotu, má zůstat, co nemá, musí být "smeteno". Subjektivně můžeme tento proces vnímat jako katastrofu, není to ovšem katastrofa, nýbrž očištění.

Pokud má dojít ke konci trojrozměrného světa, znamená to, že to tak má být. Měli bychom tyto procesy vnímat z duchovní stránky. Ve skutečnosti jsme součástí společenství, ale jsme také individualitami. Mimo to každé společenství, kolektiv, má svoje určité úlohy, které musí zvládnout: evoluce je rozvoj, ale někdy se může zdát, že je to krok nazpět, dozadu. Krok dozadu je nutný proto, abychom něco dali do pořádku, aby se proces mohl pohnout dopředu.

Mayové vnímali svět kosmologicky. Věděli, že bez ohledu na vzdálenost dané planety od Země je mezi nimi vždy nějaké spojení, především pokud se nacházejí v naší sluneční soustavě. To, co dokáže současná věda objevit, je pouze fyzická, materiální část skutečnosti. Ovšem už od časů Einsteina lidstvo ví, že každá hmota uvolňuje energii. Je jedno, zda jde o planetu nebo kámen. Neexistuje nic, co by nebylo energeticky poznačené a nemělo v sobě zakódovanou informaci: Tedy hmota, energie a informace.

Existuje ještě čtvrtá veličina, vědomí, božská esence, kterou mají všechny věci. To je moudrost stará jako svět. Prvotní národy se s velkým respektem chovaly k hmotě a neuznávaly takzvanou mrtvou hmotu. Podle nich i kámen má vědomí a můžeme to říci i my. V každé materiální formě je božské vědomí. Prostřednictvím Slunce přicházejí na naši planetu informace s určitým obsahem. Dnešní věda, tvrdí Kossner, se zastavila v bodě energie. Dál již nejde. Mlčí na téma božského vědomí, mlčí o tom, že energie nese nějaké informace...
(mh)
 

Planety radí i varují

Sleva na předplatné

Předplatné Týdeníku SPIRIT

 

E-Shop

Již čtete 25 let

Fotografie 0016

Inzerce týdne

Inzerce aktuální týden

 

 

2204165
DnesDnes455
VčeraVčera499
Tento týdenTento týden3839
Tento měsícTento měsíc13915

Partnerské weby