Na severozápadě Sýrie se v jednom údolí zdvihají desítky kopců umělého původu. Souvisejí s bývalým starověkým osídlením. Od roku 1964 provádí výkopy v jedné současné syrské vesnici na kopci Tell Mardích poblíž hranic s Irákem doktor histori ckých věd Paolo Mattie z římské univerzity. Podařil se mu největší archeologický objev 20. století - dokázal, že v těchto místech, kde to vypadalo, že mimo kočovníky s jejich chýšemi z černých kozích kůží nic nebylo, se ve skutečnosti ve 3. tisíciletí před naším letopočtem rozkládalo hlavní město bohatého království - Ebla.

Vědci se poštěstilo najít slavnostní bránu v masivní pevnostní stěně. Pak pozůstatky obytných domů a chrámů, v roce 1974 objevil v ruinách královského paláce, zničeného ve 23. století př. n. l., velký archiv s více než 17 tisíc hliněnými tabulkami. Stály v balíčkách na dřevěných stupních a opíraly se o stěnu. Požár zničil palác, ale vypálil hliněné tabulky a tím jim pomohl vzdorovat času. Tyto zápisy soupeří se svitky od Mrtvého moře, pomáhají proniknout do biblických a předbiblických časů. Ebla měla politické a ekonomické vazby se Sumerem a Egyptem, nehledě na to, že od nich byla oddělena ohromnou pouští.

Mattie během jedné své cesty na Blízký východ našel v depozitáři muzea syrského města Aleppo čedičovou číši ozdobenou hlavami lvů a vyobrazením krále a vojáků. Pocházela z oblasti Tell Mardich a zemědělci ji vyorali na poli. Vědec se rozhodl místo prostudoval a objevil keramiku z rozmezí 3. a 2. tisíciletí př. n. l. A pak tu vykopal celý chrám. V roce 1968 tu byla nalezena socha bohyně Ištar. Dal ji udělat vládce, který se jmenoval Ibbit-Lim z Ebly.
Uprostřed kopce Tell Mardich s jeho palácovým komplexem a chrámy leží akropole z období 3,5 tisíce let př. n. l. Od severu na jih měří téměř kilometr. Ve městě žily přes tři čtvrti milionu lidí.

Byla objevena stupňovitá věž z nepálených cihel vysoká šest metrů – zikurat, po které král slavnostně sestupoval z nejvyššího patra paláce. Byla postavena před 4400 roky.
Ebla obchodovala s Bejrútem a Biblosem, Damaškem a Gázou i biblickými Sodomou a Gomorou a neznámým městem Iram, o kterém existuje jen jediná zmínka, a to v koránu. Kupci sem vozili z Anatolie kovy a z Libanonu dřevo a vyváželi drahé látky, jen málo odlišné od atlasu a brokátu, které se dodnes vyrábějí v Sýrii. Ebla se zhruba před čtyřmi a půl tisícem let změnila ve velký městský stát. Postupně začali králové Ebly soupeřit o vládu na řekou Eufrat s arkadským králem Sargonem. Boj skončil porážkou Ebly asi roku 2300 př. n. l.

To nejzajímavější v historii dosud neznámého města a státu je spojeno s tabulkami. Vypravují o bozích, králích, řemeslech a profesích (přes 60), rostlinách, minerálech, ptácích, savcích, rybách i osobních jménech. Jsou zde texty se jmény měst, názvy různého nářadí. Byly nalezeny slovníky, a veršované mýty o stvoření světa, vyprávění o světové potopě.
V Eble se dnes scházejí vědci z různých zemí, konají se tu konference nad objevy. Zvláště přitahují jména v tabulkách: Ab-ra-mu (Avraam), E-sa-um (Isajja), Sa-u-lum (Saul). Nikde v dřívějších písemných památkách mimo Starý zákon nebylo jméno Davida – zde se uvádí Da-u-dum. Jméno krále Ebriuma, vládnoucího kolem roku 2300 př.n.l., se podobá jménu Eber z biblické knihy Genesis. A podle bible je Eber praprapravnukem Noa a dědečkem Abrahámovým.

Tři světová náboženství – judaismus, křesťanství a islám – odvozují svůj původ od patriarchy Abraháma. Kniha Genesis ho představuje jako zrozence chaldejského města Ura z jižní části Mezopotámie. Hliněné tabulky Ebly také připomínají Uru, ve kterém tedy kypěl pracovní život přinejmenším o 500 let dříve než uvádí bible.
(ksa)
 

Planety radí i varují

Sleva na předplatné

Předplatné Týdeníku SPIRIT

 

E-Shop

Již čtete 30 let

Fotografie 0016

2273354
DnesDnes221
VčeraVčera790
Tento týdenTento týden4765
Tento měsícTento měsíc5603

Partnerské weby