Paní Jarmila V. z Rychnova redakci požádala: „Můžete napsat něco o alchymistech a kameni mudrců? Například bych ráda zjistila, jak měl takový kámen vypadat, jakým způsobem se ho snažili vyr obit…“
Kolébkou alchymie byl Egypt. Tato nauka prý vzešla od boha Thovta, řecky Herma. Hermes Trismegistos vyryl kdysi záhadný nápis na smaragdovou desku, ten je klíčem k pochopení alchymie. Je také ale možné, že je alchymie mnohem starší, než se domníváme. Theosofové zastávali názor, že byla známa už v Atlantidě, proto se její hlavní město nazývalo městem Zlatých bran a budovy se tu skvěly zlatem.

Alchymie byla v dřívějších dobách považována tak trochu za nauku bláznů. Vždyť také dokola opakovali stejný pokus a ve svých baňkách se pokoušeli přeměnou kovů vyrobit kámen mudrců. Chtěli si tak zajistit bohatství a nesmrtelnost. Jejich počínání budilo v někom zdání šílenství, pro jiné bylo znakem nezměrné trpělivosti. Tak jako mystik čeká na znamení, že jeho cesta je správná, alchymisté čekali, že zachytí zvláštní okamžik. Byla jím hvězda, která se utvořila z krystalů, ale objevila se i zvláštní záře v alchymistově tyglíku a zjevilo se v něm souhvězdí. Po obdržení těchto znamení nechávali alchymisté utvořenou hmotu odpočívat až do prvního jarního dne. Ten symbolizoval vzkříšení a probuzení, měl zřejmě také něco vzkřísit či přivést k životu.

Ať tak či onak, při dalším dlouhodobém úsilí někteří šťastlivci prý dosáhli svého. Podařilo se jim získat elixír, který vyléčil všechny nemoci, či kámen mudrců, který měl kromě přeměny obyčejných kovů na zlato také další neuvěřitelné schopnosti. Popis tohoto kamene se různí. Najdou se záznamy o nažloutlé hmotě, která se dá ukrajovat jako máslo, o rumělkově červeném tvrdém kameni nebo našedlém prášku. „Když ho máme, tak ho nepoznáme a zacházíme s ním jako se smetím,“ praví G. Meyrink v knize Zelená tvář. Možná máme návod na stvoření kouzelného kamene na dosah.

Každopádně mudrci věděli, že ho lze najít jen metodou pokusu a omylu za současného dodržování jistých pravidel. Jedním z nich bylo pouze polarizované osvětlení během pokusů, nádoba se musela otevírat za naprosté tmy. Světlo totiž bylo přítomno ve hmotě, která vznikla. Nebo to bylo světlo, které po tak dlouhé době vyzařoval samotný alchymista? Léta strádaní, hledání a trpělivého, nikdy nekončícího úsilí možná proměnila alchymistu a on našel poklad ukrytý ve svém nitru. V některých legendách se praví, že kámen mudrců máme ukrytý v sobě. Kdo ví, však nepoví. „Zavři si pusu na zámek,“ tak zní přikázání alchymistů po celá staletí.
(ls)
 

Planety radí i varují

Sleva na předplatné

Předplatné Týdeníku SPIRIT

 

E-Shop

Již čtete 25 let

Fotografie 0016

Inzerce týdne

Inzerce aktuální týden

 

 

2184114
DnesDnes359
VčeraVčera564
Tento týdenTento týden3144
Tento měsícTento měsíc11053

Partnerské weby