Asi šest mil od jihovýchodního pobřeží Anglie se nachází hřbitov lodí - Goodwinova mělčina (Goodwin Sands). Tekoucí písky se tu táhnou v délce třiceti mil a šířce asi pěti mil. Při přílivu a odlivu se tu obnažuje dno zákeřného divu přírody, který neustále mění barvu od šed ožluté přes špinavě bílou až černou. Za jasného počasí jsou dobře vidět rezavé stožáry a komíny ztroskotaných lodí, jak trčí ze dna. Ostatní lodě vidět nejsou, zmizely v písku a s nimi i poklady, které vezly. Jen za posledních tři sta let se staly mořské hlubiny hrobem pro pět set třicet tisíc lidí. Jen zřídka se někomu podařilo překonat temné a dunivé prostory pod mělčinou. Kronikáři starých dob nazvali vstup do tohoto světa Skalní tlamou Goodwina. O východu mlčeli…

Málokdo věřil, že právě tady existuje podvodního království se žulovými chodbami. Ale v knihovně Britského muzea se nachází zvláštní mapa. Má jít o částečně přírodní, částečně umělý systém chodeb na místě údajného bývalého ostrova na místě dnešní písčiny.

Mapa měla patřit siru Goodwinovi, kterému ostrůvek patřil. Nechtěl utrácet za hráze, a tak se v roce 1099 ostrůvek ocitl pod úrovní moře. Hrabě se díky systému chodeb, kde mají být ukryty poklady pirátů, zachránil. Znělo to příliš pohádkově, aby tomu později někdo věřil.

V noci z 26. na 27. listopadu 1954 se ale málem stal obětí písčiny Daniel Rabbit, bývalý mechanik dieselových motorů plovoucího majáku u Goodwinu. Tento mořský vlk přísahal, že prošel suchou chodbou pod mělčinou v době, kdy vrtulník zachraňoval z majáku, ležícího už na boku, jeho kolegu ornitologa. Také záznamy pobřežní záchranná služby zachycují některé skutečnosti této tragedie: „Nejprve se ozvaly signály SOS z lodí, které se v kanále octily jako slepé, protože reflektory majáku zhasly. Ale kvůli bouři se nedalo nic dělat a radiostanice základny majáku také mlčela. Ráno, když se počasí uklidnilo, vzlétly k majáku dva vrtulníky a zjistily, že základna je téměř pohlcena písky mělčiny. Díky mistrovství pilota byl evakuován zraněný ornitolog. Pět dalších členů posádky majáku zmizelo beze stopy.“

Zachráněný ornitolog pak do protokolu uvedl, že když se maják začal naklánět, posádka se shromáždila na plošině. Pak se ale maják vztyčil, nadskočil, trhl sebou a položil se na bok. „Já jsem se pevně přitiskl k ohrazení a ohromeně pozoroval, jak mé přátele odnáší voda. Viděl jsem, jak mechanika Rabbita vítr nese do šedého vodního oparu. Za měsíc dal o sobě vědět, ale jeho vyprávění nikdo nevěřil,“ uvedl ornitolog. Výpovědi mechanika označili vyšetřovatelé za tajné. Minulo půl století, než se dostaly na veřejnost a zastánci hypotézy o existenci podvodní cesty byli nadšeni.

Co mechanik uvedl? Toto: „Když bouře vrcholila, viděli jsme při odlivu, ohromeni hrůzou, jak písky vystupují na povrch, mění barvu, převalují se. To trvalo tak deset minut. Pak jsem už nic neviděl, jen jsem cítil, jak mě unáší voda a prudký vítr. Náhle všechny zvuky přestaly a nastalo mrtvé ticho. Zjistil jsem, že visím uprostřed jakési širokánské vodní mlhové roury poblíž kamenné tlamy, takového propadla, kam mě to táhlo. Jeho otvor pak za mnou uzavřelo dno našeho utonulého majáku. Slábnoucí proud vody mě vynesl na horu písku, kde jsem vysílený hned usnul. Když jsem se vzbudil, byla kolem mě voda a já se rozhodl plavat vstříc záchraně nebo smrti. Plaval jsem jakousi chodbou, která se pak pod úhlem 45 stupňů náhle zdvihla nahoru. Tam už bylo sucho a ucítil jsem silný průvan. To znamenalo, že je zde východ na povrch! V podzemí jsem mohl být tak 24 hodin.“
Odborníci uvádějí, že Goodwinova mělčina se posouvá jižním směrem. Tím by se mohla obnažit část někdejšího ostrova i s jeho vchody do podzemí. Pokud se budou písky přesouvat dál, možná jednou vydají i svou kořist - lodě i poklady, které se tam po staletí nakupily.
(ksa)
 

Planety radí i varují

Sleva na předplatné

Předplatné Týdeníku SPIRIT

 

E-Shop

Již čtete 25 let

Fotografie 0016

Inzerce týdne

Inzerce aktuální týden

 

 

2184115
DnesDnes360
VčeraVčera564
Tento týdenTento týden3145
Tento měsícTento měsíc11054

Partnerské weby