Už jste někdy slyšeli o kouzlech, při kterých se duše zesnulých nebo i živých lidí částečně nebo zcela přenesou do figurek, které jsou jejich přesnou kopií? Pokud ano, pak vás nepřekvapí, že se ve známém londýnském muzeu voskových figur Madame Tussaud každoročně uskutečňovaly seance exorcismu – vyhánění jakýchkoli ďáblů nižších řádů, kterých je v britském panoptiku figur prý vel ice mnoho.

Jenže právě na to zapomněl, nebo si to nepřál nějaký Richard Thurner, když v 19. století otevřel v americkém městečku Sacramento muzeum, které pojmenoval Show voskových ničemů. Při jeho otevření prohlašoval: „Talentovaní evropští sochaři a malíři si pořádně zapracovali. Nyní si můžete prohlédnout skutečné bandity, ničím se od vás neodlišující, pijící a prolévající tisíce galonů nevinné krve. Tito zločinci se skrývali pod maskou počestnosti a svatosti. Jejich jméno je – Věčný hřích. Odpuštění pro ně není. Tak co, vážení představitelé Kalifornie, podívejte se na to, co nepodráží nohy o nic hůře než pořádná porce whisky.“

Thurner se nemýlil. Zlatokopové, utahaní těžkou monotónní prací, neváhali, aby se podívali na ten div. U dveří muzea se kupily nekonečné fronty. Ti, kterým se nepodařilo shlédnout show ve dne, nocovali v maringotkách poblíž. Právě oni se stali 17. června 1857 svědky divoké události. Velká skupina voskových figur jako by se vzbouřila. Podle slov místního reportéra, který se záhadně ocitl uprostřed událostí, „hlupákům odlétaly hlavy, ulamovaly se ruce a nohy“.

Řádění podivných sil trvalo sedm dní. Výsledkem bylo, že se figury proměnily v kusy zbarveného vosku. Ale majiteli muzea to nevadilo. Výnosy za návštěvnost převýšily všechno očekávání. Šikovný impresário dokonce stanovil částku za návštěvu zničených figurín, tedy „pole bitvy ďábla s figurami, kde ďábel zvítězil“ a s velkým ziskem nakonec prodal i voskové zbytky a za několik měsíců se tu objevily voskové figury lepší než původní. Show voskových ničemů pokračovala s ohromných úspěchem. Po Sakramentu se dokonce šířily zvěsti, že Thurner je nejsilnější čaroděj, nepřekonatelný mág a v jeho muzeu se dají očekávat neuvěřitelné čertoviny.

Impresário začal tím, že nechal odvážlivce přenocovat v muzeu. Zaplatit za to mu museli zlatem. Tvrdil, že „to nikdo nikdy neviděl a po celý život neuvidí“. Navíc dovolil krotit „nepokorný“ vosk všemi dostupnými prostředky. A co se stalo? Zlatokopové a kovbojové neváhali štědře platit za fantastické zážitky, s ohromnou chutí stříleli z revolverů na voskové figury. Výsledkem bylo, že pět voskových jezdců zůstalo bez hlavy. Mnoho figur bylo proděravěných. Richard Thurner spočítal škody: „Není to jedno, zda moje figury ničí ďáblové nebo opilí džentlmeni? Hlavní je, že publikum je spokojené a já jsem netratil.“

V místních novinách ale označili impresária za nepřítele a dokonce se s ním soudili. V Americe se v té době magie považovala za těžké provinění. Soud požadoval, aby redakce předložila konkrétní fakta pro svá obvinění. Důkazy chyběly, a tak články v novinách ustaly. Zato redaktor vydal knihu, kde tvrdil, že revolta voskových figur byla podvrh. Nakonec muzeum shořelo, pak bylo obnoveno, ale v roce 1885 bylo definitivně uzavřeno. Probuzený zájem o kinematograf přehlušil zájem o bezduché loutky.
(ksa)
 

Planety radí i varují

Předplaťte si nás

Předplatné Týdeníku SPIRIT

 

E-Shop

Inzerce týdne

Inzerce aktuální týden

2014416
DnesDnes305
VčeraVčera586
Tento týdenTento týden4496
Tento měsícTento měsíc10741

Partnerské weby