Svatý - neboli blahodatný - oheň se objevuje v Jeruzalémě v Chrámu božího hrobu už téměř 2000 let, vždy na velikonoční svátky - den před svátkem vzkříšení. Je považován za dar bohů a lze ho označit za jeden z největších nábožens kých zázraků, který věda nedokáže objasnit. Na zázrak vždy netrpělivě čekají davy lidí.

Uprostřed Chrámu božího hrobu je malá kaplička a v ní jeskyňka s autentickým hrobem Páně. Před zraky věřících se podle obřadu (začíná v pravé poledne) před kapličkou svléká pravoslavný kněz, zůstává jen ve spodní kněžské říze. Činí tak proto, aby bylo zřejmé, že u sebe nemá nic, čím by mohl oheň zažehnout. Následně smí vstoupit do kapličky, která byla ovšem rovněž předem prohlédnuta, nesmí v ní zůstat nic kromě zhasnuté svíce věčného světla s olejem. Dveře za patriarchou zapadnou a v hrobovém tichu pak lidé čekají v modlitbách na zázrak, prosí Boha o dar blahodatného ohně.

Čekání může trvat minuty, ale také hodiny. Očití svědkové popisují, jak před příchodem svatého ohně začnou chrám osvětlovat záblesky světla, jakési malé přeskakující blesky, ikony v chrámu se rozvoní. Během chvíle pak vystoupí z kapličky kněz se svatým ohněm a přiskakují k němu zvláštní služebníci, kteří oheň roznášejí do všech koutů chrámu, zapalují každou podanou svíci. Zajímavé je, že oheň v prvních 10 minutách vůbec nepálí. Přítomní věřící si jej roztírají po těle, nabírají ho do hrstí a doslova se v něm koupou, aniž by jim ublížil. Svaté světlo je pak leteckými speciály dopraveno do zemí celého světa.

Co se děje uvnitř kaple?

Uvnitř kapličky je kámen, na němž měl ležet Ježíš. Právě z jádra tohoto kamene se prý line nedefinovatelné světlo, obvykle barvy modré, ale odstíny se mohou měnit. Alespoň tak to tvrdil jeruzalémský patriarcha Diodor I. (zemřel v roce 2000 ve věku 77 let). Světlo z kamene stoupá podle jeho slov jako mlha z jezera a pokaždé se chová trochu jinak. Někdy pokrývá jen kámen, jindy ozáří celý hrob. Poprvé se měl stát svědkem sestoupení svatého ohně apoštol Petr kolem roku 34 našeho letopočtu.

Historie Chrámu božího hrobu

Chrám nechal postavit ve 4. století našeho letopočtu císař Konstantin na základech někdejšího Afroditina chrámu, který tu byl vybudován staviteli císaře Hadriána roku 135 našeho letopočtu. Konstantinovi dělníci během přípravných stavebních prací objevili jeskyni s kamennou lavicí a prázdným hrobem, v němž měl být pochovám Kristus. Chrám božího hrobu byl opakovaně zničen a znovu obnoven, současnou podobu získal částečně ve12. a částečně v 19. století, zabírá plochu o rozloze 120 x 100 metrů, symbolizuje rozdělení křesťanství na šest církví (římskokatolická, syrská, arménská, řecká pravoslavná, koptská a etiopská), každá zde má přidělen určitý prostor. Klíč od Chrámu božího hrobu (váží půl kilogramu, je dlouhý půl metru) ale kupodivu střeží muslimové (od roku 638). Fungují zde jako dveřníci a nestranní prostředníci.

Zázrak nelze překazit…

V průběhu století se objevilo vícero pokusů svatý oheň zastavit, obřad překazit. Muslimští historici tvrdí, že jednou byl například knězi nastrčen místo knotu do zhasnuté svíce měděný drát, přesto svíce vzplála. Stejně tak zahořely lampy, které byly naplněné vodou místo olejem. Zatím se blahodatný oheň rozhořel každý rok, i když například roku 1102 sestoupil na zem až s jednodenním zpožděním. Legenda praví, že ten rok, kdy svatý oheň neozáří Chrám božího hrobu, bude posledním a chrám bude zničen.
(nam)
 

Planety radí i varují

Předplaťte si nás

Předplatné Týdeníku SPIRIT

 

E-Shop

Inzerce týdne

Inzerce aktuální týden

1967649
DnesDnes884
VčeraVčera902
Tento týdenTento týden1786
Tento měsícTento měsíc13254

Partnerské weby