„Mluví se o bránách do jiných dimenzí. Badatelé a záhadologové jsou o jejich existenci přesvědčeni. Co na to ale říkají vědci? Mohou i podle nich být na Zemi místa, kde lze „přeskočit“ do jiného časového pásma, kde dochází k prolínání realit a dějů?“ Pan Milan N. z jižních Čech dále v dopise uvedl: „Často se v souvislosti s časovými branami zmiňují staré hrady a zámky. U nás jsou to Houska na Kokořínsku, Trosky v Českém ráji. Napište také o jiných místech a událostech s nimi spojených, nejlépe z doby nedávné!“
Vzhledem k tomu, že byly v historii i současnosti popsány podivné příběhy lidí, kteří beze stopy zmizeli a pak se náhle zase někde objevili, věnuje možnostem pohybu v časoprostoru i vědecký svět náležitou pozornost. Vědci se mimo jiné zajímali o dvanáct lokalit, které dal dohromady a popsal původem anglický spisovatel - záhadolog Ivan Terence Sanderson (1911 - 1973). Právě na nich byl podle něj záhadný fenomén pozorován. Je to jen shoda náhod, že se deset z nich nalézá na třicátém a třiasedmdesátém stupni zeměpisné délky?

Sanderson svého času tvrdil, že je na těchto místech narušena kontinuita časoprostoru, vznikají tak pomyslné mezery, jimiž lze vstoupit do jiných dimenzí. Někteří vědci se domnívají, že by s otázkou prolínání dimenzí mohlo souviset působení magnetismu. Jedno z výjimečných míst, které Sanderson označil, leží totiž ve špatně dostupné oblasti, kde žije kmen kočovného národa Tuaregů. Kočovníci o této lokalitě hovoří jako o „zemi písečných dun, odkud není návratu“. Cizince vždy před vstupem do tohoto prostoru varovali, tvrdili, že zde člověk může beze stopy zmizet. Odmítají však hovořit o tom, zda mají nějaké osobní paranormální zkušenosti.

Na místě bylo každopádně zjištěno, že zde dochází k poruchám kompasů, jež způsobují magnetické anomálie. A s magnetickou anomálií jsou spojovány také události a incidenty, k nimž došlo údajně v Antarktidě. Svědectví o většině z nich jsou vedena pod hlavičkou „přísně tajné“. Na veřejnost ale pronikly například informace o tom, co se tam dělo v roce 1995. Tehdy tam pracoval britský a americký výzkumný tým na projektu, který se týkal počasí. Vědci se stali svědky vytvoření časového točícího se víru! Expertka na fyziku - Mariann McLeinová později uvedla, že tehdy 27. ledna nejprve spatřili na obloze nad pólem jakousi šedavou vířící mlhu. Domnívali se, že přichází polární sněžná bouře, ale mlžný útvar se navzdory tomu, jaký foukal vítr, nepohnul z místa, ačkoli jiné mraky se nad hlavami skupiny badatelů pohybovaly velmi rychle. Vědci se rozhodli zvláštní úkaz prozkoumat. Vzali povětrnostní balón a připevnili k němu přístroj ke kontrole teploty, tlaku, vlhkosti, rychlosti větru atd. Balón ukotvený na navijáku uvolnili. Vystoupal s měřícím zařízením vzhůru a pak zmizel ve víru, jako kdyby se rozplynul. Po několika minutách se po určitých potížích podařilo vědcům stáhnout balón zpátky na zem. Následná kontrola měřících přístrojů všechny šokovala. Chronometr sice stále ukazoval datum 27. ledna, ale rok 1965!

Vědci pokus několikrát zopakovali, pokaždé ale se stejně nevysvětlitelným výsledkem, čas je vracel o třicet let nazpět. Šedý mlžný vír tedy mohl být čímsi jako magnetickým tunelem do minulosti.
(nam)
 

Planety radí i varují

Sleva na předplatné

Předplatné Týdeníku SPIRIT

 

E-Shop

Již čtete 25 let

Fotografie 0016

Inzerce týdne

Inzerce aktuální týden

 

 

2184401
DnesDnes122
VčeraVčera524
Tento týdenTento týden3431
Tento měsícTento měsíc11340

Partnerské weby